Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudce Milana Hulmáka a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele V. S., zastoupeného JUDr. Radkou Buzrlovou, advokátkou, se sídlem [adresa] Břeclav, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2026, č. j. 30 Cdo 811/2026-23, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. října 2025, č. j. 17 Co 238/2025-10, a usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 2. října 2025, č. j. 4 C 210/2025-5, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Znojmě jako účastníků řízení a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, se sídlem [adresa] Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Dosavadní průběh řízení
1. Stěžovatel podal proti vedlejší účastnici žalobu, kterou se domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 106 000 000 000 Kč s příslušenstvím. Stěžovatel odvozoval svůj nárok z údajně nesprávného úředního postupu okresního soudu, který v jiném řízení odmítl jeho žalobu bez účasti žalovaného. Stěžovatel odůvodnil výši požadované částky tím, že žije v právní nejistotě, postup justice považuje za katastrofální a do kalkulačky zadal "1×1, 1×0, 1×6 a 9×0".
2. Stěžovatel před soudy neuspěl. Okresní soud jej vyzval k odstranění vad žaloby a kvůli jejich neodstranění ji následně odmítl jako vadnou. Krajský soud toto rozhodnutí potvrdil a zároveň doplnil, že odmítnutí vadné žaloby bez doručování protistraně není nesprávný úřední postup. Nejvyšší soud následně odmítl stěžovatelovo dovolání jako nepřípustné, protože závěry nižších soudů odpovídaly jeho ustálené judikatuře. Žaloba byla podle soudů nesrozumitelná, nesouvislá a nebylo z ní zřejmé, na základě čeho se stěžovatel domáhá žalované částky a na základě jakých tvrzení a důkazů líčí skutkový děj. Stěžovatel navíc neuvedl, z jakých položek se skládá jím uplatněný nárok a jak k této částce dospěl.
Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel podal ústavní stížnost proti všem třem rozhodnutím. Tato rozhodnutí podle něj porušují jeho práva zaručená Listinou základních práv a svobod (čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 až 3), Ústavou (čl. 1, čl. 4, čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1) a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (čl. 6).
4. Stěžovatel uvedl proti závěru o odmítnutí žaloby tyto námitky: a) Stěžovatel odůvodnil vznik újmy i příčinnou souvislost, přesně formuloval žalobní návrh a řádně popsal, v čem spatřuje nesprávný úřední postup. Podání obsahovalo všechny náležitosti, soudy měly dostatek informací a jejich požadavky byly chybné a přesáhly rámec zákona. Krajský soud neuvedl, co bylo v podání nejasné či nesrozumitelné, a své rozhodnutí odůvodnil příliš obecně. Soudy navíc požadovaly doplnění skutečností bez účasti a odporu vedlejší účastnice. b) Obecné soudy úmyslně procesně chybovaly a nereagovaly na předložené argumenty. c) Nejvyšší soud chybně odmítl dovolání a ignoroval stěžovatelem vymezené důvody. d) Stěžovatel je v rozhodnutí krajského soudu označen nesprávným datem narození.
Posouzení ústavní stížnosti
5. Podstatou tohoto řízení je, zda obecné soudy ústavně souladně odmítly stěžovatelovu žalobu z důvodu nesplnění zákonných náležitostí.
6. Posouzení toho, zda žaloba splňuje zákonné náležitosti, přísluší zejména obecným soudům, nikoli Ústavnímu soudu. Ústavní soud je jako orgán ochrany ústavnosti oprávněn posuzovat pouze to, zda obecné soudy svým rozhodnutím nebo postupem neporušily stěžovatelova ústavně zaručená práva a svobody [čl. 83 Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
7. Ústavní soud posoudil napadená rozhodnutí s ohledem na stěžovatelovy námitky a dospěl k závěru, že jeho ústavně zaručená práva a svobody nebyly porušeny.
8. Stěžovatel podal již téměř 60 ústavních stížností. Z řady těchto stížností i nyní napadených rozhodnutí vyplývá, že stěžovatel opakovaně podává žaloby, které soudy hodnotí jako vadné (bod 10 rozhodnutí krajského soudu). Ústavní soud se jeho stížnostmi v těchto případech již zabýval a opakovaně je odmítl jako zjevně neopodstatněné (jen z letošního roku např. usnesení sp. zn. I. ÚS 830/26, I. ÚS 829/26, II. ÚS 828/26, I. ÚS 801/26, III. ÚS 567/26, I. ÚS 800/26, IV. ÚS 338/26).
9. Ústavní soud neshledal důvod rozhodnout v této věci jinak. Ústavní soud se proto vyjádří ke stěžovatelově ústavní stížnosti jen stručně a v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadených rozhodnutí a na obecné závěry svých dřívějších usnesení.
10. Rozhodnutí o odmítnutí žaloby není přepjatě formalistické, svévolné nebo jinak protiústavní [námitky a) a b)]. Okresní soud stěžovatele seznámil s vadami podání, poučil jej, jakým způsobem má chybějící náležitosti doplnit, a stanovil mu dostatečnou, patnáctidenní lhůtu k jejich odstranění. Obecné soudy následně řádně vysvětlily, proč nebyla žaloba projednatelná - a to i navzdory doplnění, kterým stěžovatel reagoval na výzvu k odstranění vad. Soudy zároveň reagovaly na relevantní námitky a neměly povinnost požadovat odstranění vad v součinnosti s vedlejší účastnicí. Stěžovatel nosné závěry soudů ve své stížnosti řádně nevyvrátil (bod 5 rozhodnutí Nejvyššího soudu, body 8 až 9 rozhodnutí krajského soudu a body 2 až 3 rozhodnutí okresního soudu).
11. Nejvyšší soud řádně odůvodnil, proč odmítl dovolání jako nepřípustné, a podpořil své závěry judikaturou, na kterou sám stěžovatel odkazoval [námitka c) a bod 5 rozhodnutí Nejvyššího soudu].
12. Stěžovatel namítá, že byl v rozhodnutí krajského soudu označen chybným datem narození. Z tohoto rozhodnutí skutečně vyplývá, že krajský soud zřejmě kvůli přepisu uvedl v roku narození namísto číslice "5" číslici "7". Stěžovatel však žádným způsobem nevysvětlil, jak tento přepis porušil jeho ústavně zaručená práva a svobody. Úkolem Ústavního soudu přitom není za něj argumentaci domýšlet. Tím méně, když k nápravě písařských chyb slouží institut opravného usnesení, jehož vydání může stěžovatel bez časového omezení navrhnout a soud k němu může přistoupit i bez návrhu [námitka d)].
Závěr
13. Ústavní soud shrnuje, že napadená rozhodnutí neporušila stěžovatelova ústavně zaručená základní práva a svobody. Ústavní soud proto jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. července 2026
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu