Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatelů Bc. L. R. a T. R., obou bez právního zastoupení, proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2018 č. j. 30 Cdo 167/2018-350, proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 10. června 2016 č. j. 51 Co 179/2016-214 a proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 33 Nc 2214/2016, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Dne 16. 7. 2018 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatelů proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím.
2. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V posuzované věci Ústavní soud shledal, že tomu tak není.
3. Ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Dle § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu v plné moci k zastupování podle § 29 a § 30 odst. 1 téhož zákona musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.
4. Stěžovatelé při podání ústavní stížnosti nebyli a ani nyní nejsou řádně zastoupeni advokátem na základě plné moci splňující náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a ústavní stížnost nesplňuje ani další náležitosti stanovené v § 34 a § 72 odst. 2 a 6 téhož zákona.
5. Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že stěžovatelé podali dosud již značné množství ústavních stížností a v mnoha případech nebyli od počátku řízení zastoupeni advokátem. V těchto případech pak byli vyzýváni k odstranění vad návrhu a poučeni o nutnosti zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti s tím, že jinak bude jejich ústavní stížnost odmítnuta. Řada jejich ústavních stížností byla odmítnuta pro neodstranění vad z důvodu, že stěžovatelé nebyli v řízení před Ústavním soudem zastoupeni právním zástupcem z řad advokátů.
6. Z mnoha řízení vedených před Ústavním soudem vyplývá, že stěžovatelé byli opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučeni (např. usnesení ze dne 15. 3. 2016 sp. zn. III. ÚS 287/16 a ze dne 29. 11. 2016 sp. zn. III. ÚS 3061/16 a další, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz).
7. Stěžovatelé jsou tedy již dostatečně poučeni o tom, jaké náležitosti zákon pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Bylo proto ve vlastním zájmu stěžovatelů, aby vady odstranili, resp. aby další jejich návrh již tyto vady neobsahoval. Přístup stěžovatelů, kteří naopak řízení prodlužují tím, že vyčkávají, až je Ústavní soud vyzve k odstranění vad, nesvědčí o jejich pečlivém zájmu o ochranu svých vlastních práv.
8. Podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
9. Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v obdobných případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a v zákonné lhůtě, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
10. Za těchto okolností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. září 2018
JUDr. Radovan Suchánek soudce zpravodaj