Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro nepřípustnost4× citováno

Spisová značka

III. ÚS 2495/16

Téma · generováno AISubsidiarita ústavní stížnosti v probíhajícím trestním řízení

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 20. 12. 2016Zpravodaj: Fiala JosefTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2016:3.US.2495.16.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - NSNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 27. 7. 2016Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti (dílčímu) procesnímu rozhodnutí

Shrnutí · generováno AI

Stěžovatelka napadla rozhodnutí, jímž Nejvyšší soud neodňal její trestní věc krajskému soudu. Ústavní soud stížnost odmítl, protože trestní řízení ještě neskončilo a stěžovatelka může námitky podjatosti uplatnit v opravných prostředcích. Na Ústavní soud se může obrátit až po jejich vyčerpání, nebude-li tvrzené porušení práv napraveno.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Ústavní stížnost proti neodnětí trestní věci soudu podle § 25 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, je podaná před skončením trestního řízení nepřípustná, nebyly-li vyčerpány opravné prostředky. Subsidiarita ústavní stížnosti podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. vyžaduje, aby Ústavní soud zasáhl až tehdy, kdy ostatní orgány veřejné moci nemohou tvrzený protiústavní stav napravit.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Pojmovým znakem ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena).
    Zobrazit v textu
  • Teprve po jejich vyčerpání, bude-li se nadále domnívat, že stav protiústavnosti napraven nebyl, a ochrana jí nebyla poskytnuta, může se domáhat zásahu Ústavního soudu.
    Zobrazit v textu
  • Z uvedeného důvodu proto Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. A. H., zastoupené JUDr. Alešem Pillerem, advokátem, sídlem [adresa] Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2016 č. j. 7 Td 19/2016-7, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností ze dne 19. 7. 2016 se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, a to z důvodu tvrzeného porušení čl. 90 a čl. 96 Ústavy České republiky, čl. 1, čl. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Stěžovatelka podala dne 28. 4. 2016 ve fázi odvolacího řízení návrh na odnětí její trestní věci (vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 18/2014) Krajskému soudu v Brně podle § 25 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). Napadeným usnesením rozhodl Nejvyšší soud tak, že se trestní věc Krajskému soudu v Brně neodnímá.

Argumentace stěžovatelky

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti nesouhlasila se závěry Nejvyššího soudu, zejména poukázala na pochybení Krajského soudu v Brně, který předložil Nejvyššímu soudu její dřívější návrh na přikázání věci jinému soudu ze dne 16. 6. 2014 až po svém rozhodnutí o jejím dřívějším odvolání. Stěžovatelka má za to, že nyní uvedla Nejvyššímu soudu závažné důvody, pro které měla být věc přikázána jinému (odvolacímu) soudu, avšak Nejvyšší soud je posoudil účelově jen jako výtky proti postupu Krajského soudu v Brně a jako výtky o domnělých osobních vazbách soudců Krajského soudu v Brně na stěžovatelku. Stěžovatelka poukázala na to, že tento její (již) třetí návrh (za období tří let) na delegaci věci jinému soudu byl přidělen témuž senátu Nejvyššího soudu, což u ní budí pochybnost o souladu rozvrhu práce Nejvyššího soudu se zákonem.

Procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno usnesení napadené v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je však nepřípustná, přičemž Ústavní soud neshledal důvod se nyní odchýlit od svých již dřívějších závěrů vyslovených v usnesení sp. zn. III. ÚS 2963/15, jež se týkalo obdobné stěžovatelčiny věci.

5. Pojmovým znakem ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští.

6. Stěžovatelka podala ústavní stížnost v situaci, kdy (trestní) řízení před soudy nebylo dosud skončeno. Podstatou ústavní stížnosti je přesvědčení stěžovatelky, že v její věci nemůže Krajský soud v Brně rozhodnout spravedlivě. Je třeba v obecné rovině konstatovat, že projednání a rozhodnutí věci má být spravedlivé, čemuž by odporovalo, byla-li by věc projednána a rozhodnuta soudem, kterým projednávána a rozhodnuta být neměla, resp. kterému měla být odňata. Bude-li však mít stěžovatelka v dalším průběhu řízení za to, že právě tak tomu v daném řízení pro nedostatek nestrannosti rozhodujících soudců bylo, nebo že rozhodnutí - bude-li jí nepříznivé - bylo vydáno soudci objektivně podjatými, nic nebude překážet, aby proti takovému rozhodnutí brojila v rámci soustavy soudů opravnými prostředky, které trestní řád předvídá, a jež jí jsou - i ve vztahu k této námitce - k dispozici. Teprve po jejich vyčerpání, bude-li se nadále domnívat, že stav protiústavnosti napraven nebyl, a ochrana jí nebyla poskytnuta, může se domáhat zásahu Ústavního soudu. V tomto směru lze poukázat na usnesení ze dne 28. 4. 2015 sp. zn. III. ÚS 785/15 a ze dne 15. 10. 2012 sp. zn. I. ÚS 2169/12.

7. Z uvedeného důvodu proto Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. prosince 2016

Josef Fiala v. r. soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací