Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti spolku Human Rights Defense z. s., sídlem [adresa] a Ing. L. K., proti přípisům Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 7. června 2019 č. j. 1 ZT 65/2019-436 a ze dne 26. června 2019 č. j. 1 ZT 65/2019-461, za účasti Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové, jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Dne 8. 8. 2019 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost podaná společně oběma stěžovateli (včetně tří doplnění a obsáhlých příloh), kterou se domáhali zrušení v záhlaví označených přípisů Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové. Prvního stěžovatele zastupuje druhá stěžovatelka, která je jeho předsedkyní.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Návrh stěžovatelů trpí zjevnými obsahovými vadami a stěžovatelé nejsou zastoupeni advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že druhá stěžovatelka se sama již mnohokrát obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byla opakovaně upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věci sp. zn. IV. ÚS 65/10). Totéž platí o ústavní stížnosti podané prvním stěžovatelem, v nichž ho druhá stěžovatelka zastupuje (např. ve věci sp. zn. II. ÚS 672/19, sp. zn. II. ÚS 2200/19). Druhá stěžovatelka (sama za sebe i v zastoupení prvního stěžovatele) však i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byla soudem mnohokrát poučena o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
6. Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 1738/10, sp. zn. I. ÚS 3345/10, sp. zn. I. ÚS 1999/11, sp. zn. III. ÚS 2799/12, sp. zn. IV. ÚS 3805/12, sp. zn. II. ÚS 1931/16 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. srpna 2019
Josef Fiala v. r. soudce zpravodaj