Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele F. Š., t. č. ve Vazební věznici Praha - Pankrác, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. prosince 2018 č. j. 5 As 317/2018-23, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Vězeňské služby České republiky, sídlem [adresa] a, Praha 4 - Nusle, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Dne 22. 1. 2019 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova ústavní stížnost, kterou se domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu a současně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami; především stěžovatel není zastoupen advokátem, a nejsou připojeny předepsané přílohy (§ 30, § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu).
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti. Na tyto výzvy však stěžovatel např. v řízeních vedených pod sp. zn. IV. ÚS 3799/18, sp. zn. III. ÚS 3804/18, sp. zn. IV. ÚS 3806/18 a sp. zn. I. ÚS 3807/18 buď vůbec nereagoval, nebo v odpovědi pouze vyjádřil názor, že Ústavní soud může podpůrně použít § 30 obč. soudního řádu a ustanovit mu zástupce. Z reakce stěžovatele je zřejmé, že nehodlal předmětným výzvám vyhovět a odstranit nedostatek povinného zastoupení, byť byl v těchto výzvách výslovně poučen též o tom, že Ústavní soud není oprávněn stěžovateli ustanovit zástupce (k použitelnosti § 30 obč. soudního řádu lze pro stručnost odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 8. 2007 sp. zn. II. ÚS 1384/07; pozn. rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ve všech uvedených případech pak poté, co stěžovatel byl řádně poučen o vadách ústavních stížností a vytýkané vady neodstranil, byly ústavní stížnosti pro neodstranění vad odmítnuty, takže si stěžovatel musí být daných zákonných procesních podmínek řízení i z tohoto důvodu dostatečně vědom. Navzdory tomu nicméně ani nadále nevyvíjí žádné procesní úsilí k tomu, aby tato ústavní stížnost mohla být meritorně (ev. kvazimeritorně) posouzena.
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
6. Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. II. ÚS 4198/18 a sp. zn. III. ÚS 3979/18 se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. února 2019
Josef Fiala v. r. soudce zpravodaj