Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. E., zastoupeného JUDr. Petrem Živělou, advokátem, sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2025, č. j. 7 Td 33/2025-1701, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu. Jeho výrokem Nejvyšší soud rozhodl, že trestní věc, vedená Městským soudem v Brně pod sp. zn. 2 T 134/2023, se Městskému soudu v Brně podle § 25 trestního řádu neodnímá.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené tímto zákonem.
3. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita a jí korespondující princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, když už příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit. Úkol chránit ústavně zaručená základní lidská práva a svobody nenáleží jen Ústavnímu soudu, nýbrž všem orgánům veřejné moci, především obecným soudům, neboť podle čl. 4 Ústavy České republiky jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci jako celku.
4. Napadeným rozhodnutím podle § 25 trestního řádu, podle něhož se věc jinak příslušnému soudu neodnímá, se trestní řízení nekončí. Námitky ohledně porušení zásad nestrannosti soudního rozhodování nebo podjatosti rozhodujících soudců může stěžovatel uplatnit v opravných prostředcích proti meritornímu rozhodnutí (srov. usnesení ze dne 15. 4. 2025, sp. zn. IV. ÚS 1077/25). Stejným způsobem má možnost vytknout vady postupu Městského soudu v Brně, pro které se domáhal odnětí věci tomuto soudu. Nejdříve po posouzení jeho námitek obecnými soudy v rámci řízení o opravných prostředcích přichází v úvahu pravomoc Ústavního soudu.
5. Ústavní stížnost proti usnesení o neodnětí věci tedy není přípustná (srov. usnesení ze dne 2. 11. 2015, sp. zn. III. ÚS 2963/15, ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. III. ÚS 2495/16, ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2348/20, či ze dne 20. 2. 2024, sp. zn. IV. ÚS 150/24). Zmínil-li stěžovatel v ústavní stížnosti, že mimořádnost jeho věci je dána trváním nezákonné vazby, míjí se taková námitka s předmětem usnesení, kterým bylo rozhodnuto o příslušnosti soudu. Jinak řečeno, proti trvání nezákonné vazby musí stěžovatel brojit v jiném řízení.
6. Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. prosince 2025
Daniela Zemanová v. r. soudkyně zpravodajka