Výrok
1. Z r u š u j í se:
a) rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. září 1996, č. j. 22 Ca 628/95-32, ve výroku, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu v Ústí nad Orlicí, okresního pozemkového úřadu, ze dne l. srpna 1995, č. j. Poz 2752/943/1995-203 Do, ve znění "l) v odstavci za "2" potvrzuje" a ve výroku o nákladech řízení,
b) rozhodnutí Okresního úřadu v Ústí nad Orlicí, okresního pozemkového úřadu, ze dne l. srpna 1995, č. j. Poz 2752/943/1995-203 Do, v části pod bodem 2.
2. Návrh na zrušení výroku, kterým se rozhodnutí Okresního úřadu v Ústí nad Orlicí, okresního pozemkového úřadu, ve znění "2) v odstavci za "3" ruší a věc se vrací v této části správnímu orgánu k dalšímu řízení", se o d m í t á .
Odůvodnění
rozsudku a na § 11 odst. 1 písm. f) zákona o půdě s tím, že v dané věci se jedná o případ nedokončeného přídělového řízení, kdy pozemek byl sice ve smyslu údajů obsažených v přídělové listině veden pod konkrétním parcelním číslem, ale vlastnictví k němu nebylo zapsáno do pozemkové evidence, byl uveden pouze v návrhu přídělu. Příděl byl pak zapsán do vložky č. 24n pozemkové knihy jako usedlost čp. [č.p.] ve výměře asi 13 ha v k. ú. V. M.. Dále poukázala na to, že otázku identifikace parcel je oprávněn posuzovat pouze katastrální úřad, který potvrdil v řízení před správním orgánem, že přídělové řízení nebylo u předmětné parcely dokončeno. Navrhla, aby byla z uvedených důvodů stížnost zamítnuta.
II. II/a Ústavní soud v dosavadní činnosti rozhodoval v řadě stížností, v nichž se stěžovatelé dovolávali svého práva na soudní ochranu, práva na veřejné projednání jejich věci a v jejich přítomnosti tak, aby se mohli vyjádřit ke všem prováděným důkazům (ve smyslu čl. 36 odst. l a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). V nálezu ve věci vedené pod sp. zn. I ÚS 5/95 Ústavní soud konstatoval, že v rámci zásad spravedlivého soudního řízení je třeba trvat na tom, aby bylo účastníkům umožněno domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu, přičemž "stanoveným postupem" je nutno v principu rozumět, mimo jiné, osobní přístup účastníka k soudu, jeho výslech a projednání věci v jeho přítomnosti tak, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Použití ustanovení § 250f občanského soudního řádu, ve znění v čase rozhodování Krajského soudu v Ostravě v předmětné věci (tj. dne 10. září 1996) mohlo sice být označeno za "stanovený postup" podle čl. 36 odst. l Listiny základních práv a svobod, avšak jako ustanovení výjimečné, které bylo lze z hlediska ústavních záruk spravedlivého procesu aplikovat jen tehdy, jestliže měl účastník přístup alespoň ke správnímu orgánu, kde byl vyslechnut, takže mohl vyjádřit své stanovisko k projednávané věci (viz rovněž rozhodnutí ve věcech sp. zn. IV. ÚS 75/94, I. ÚS 57/94 a dalších), a jen tehdy, pokud se jednalo o jednoduchý případ a šlo-li o posouzení právní otázky (viz zejména nález ve věci sp. zn. IV. ÚS 98/94). K nezbytnosti respektování ústavních principů ve správním soudnictví se Ústavní soud vyslovil také ve svém rozhodnutí ze dne 24. září 1996 ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 18/96, jímž dnem l. května 1997 ustanovení § 250f zákona č. 99/l963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, zrušil. Novela o. s. ř. (publikovaná pod č. 202/1997 Sb.) pak upraveným zněním § 250f svěřila možnost rozhodování soudu o správní žalobě bez ústního jednání do sféry procesní dispozice účastníků řízení.
Ústavní soud se rovněž vyjádřil k otázce povinnosti soudů řádným způsobem odůvodňovat svá rozhodnutí (III. ÚS 84/94), když konstatoval následující: Nezávislost rozhodování obecných soudů se uskutečňuje v ústavním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním rámci. Procesněprávní rámec představují především principy řádného a spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, jakož i z čl. 1 Ústavy. Jedním z těchto principů, představujícím součást práva na řádný proces, jakož i pojmu právního státu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Ústavy), a vylučujícím libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů své rozsudky odůvodnit (§ 157 odst. 1 o. s. ř.), a to způsobem zakotveným v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Z obsahu spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 22 Ca 628/95 a jeho rozsudku ze dne 10. září 1996 bylo nepochybně zjištěno, že soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu nepostupoval v souladu s výše citovanými ustanoveními občanského soudního řádu - rozhodl bez nařízení jednání a skutečnosti, které jej k takovému postupu vedly, v odůvodnění rozsudku neuvedl. Tuto skutečnost, tj. zejména absenci odůvodnění postupu soudu dle § 250f o. s. ř., v tehdejším jeho znění, nutno považovat za porušení čl. 96 odst. 2 Ústavy, čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
II/b Ze správního spisu Okresního úřadu Ústí nad Orlicí, okresního pozemkového úřadu, bylo zjištěno následující:
- přídělovou listinou, vydanou Ministerstvem zemědělství - Národním pozemkovým úřadem v Praze dne 7. prosince 1950 pod č. j. 135.162/50-LL/2, byla stěžovateli dle dekretu prezidenta republiky č. 28/1945 Sb. přidělena usedlost čp. [č.p.] v k. ú. V. M., ve výměře asi 13 ha (č. l. 6),
- po provedeném přídělovém řízení dle uvedeného dekretu prezidenta republiky byla dne 19. července 1957 Okresním národním výborem v Šumperku vydána stěžovateli přídělová listina, dle které byl příděl přídělcem převzat dne 1. června 1947, a dle níž byla jeho součástí i část parcely č. [parcela] v k. ú. V. M. o výměře 0,9745 ha (č. l. 7), - Okresním národním výborem v Ústí nad Orlicí byla pak dne 8. června 1967 vydána přídělová listina, dle které k převzetí přídělu přídělcem došlo dne 1. června 1947 a dle níž jeho součástí byla i celá parcela č. [parcela] v k. ú. V. M. o výměře 0,9745 ha (č. l. 8), - v nabídce bezplatného odevzdání do vlastnictví československého státu, učiněné stěžovatelem dne 16. června 1971 (č. l. 13) je parcela č. [parcela] (o výměře 0,9745 ha) již rozdělena na p. č. 312/1 (o výměře 0,3800 ha) a p. č. 312/2 (o výměře 0,6656 ha), - dle výpisu z evidencí nemovitostí ze dne 28. října 1992 (č. l. 24c) vyplývá, že v pozemkové knize pro k. ú. V. M. v knihovní vložce NP 11 pod p. č. 312 její první část je vedena ve výměře 0,9745 ha a část druhá ve výměře 0,12 ha, celková výměra parcely pak 1,0945 ha, dále, v evidenci nemovitostí pak pod p. č. 312/1 výměra 0,38 ha, pod p. č. 312/2 výměra 0,5456 ha a výměra 0,12 ha, přičemž výměra 0,0489 je označena jako část p. č. 1182 (což spolu představuje 1,0945 ha),
- dle sdělení katastrálního úřadu v Ústí nad Orlicí ze dne 26. července 1995, adresovaného Pozemkovému úřadu v Ústí nad Orlicí (na něž se Krajský soud v Ostravě v odůvodnění svého rozhodnutí odvolává a které se nachází na č. l. 42 a nikoli 39, jak se v uvedeném rozhodnutí uvádí), "u ppčk 312 nebylo přídělové řízení dokončeno u celé této parcely, když v grafickém operátu nebylo vyznačeno rozmezí obou přídělů, tj. kterých konkrétních 1200 m2 nebylo panu V. B. přiděleno. Správně měla být identifikace této ppčk vyhotovena skupinově, tj. bez zavádějícího tvrzení, že 1200 m2 se odečítá právě a jenom z parcely KN 312/2. Zákonná překážka vydání se tedy vztahuje na celou část ppčk 312 o výměře 9745 m2." O uvedené sdělení opírá své zamítavé rozhodnutí jak Okresní úřad v Ústí nad Orlicí, okresní pozemkový úřad (rozhodnutí ze dne 1. srpna 1995, č. j. Poz 2752/943/1995-203 Do), tak i Krajský soud v Ostravě ve svém rozsudku ze dne 10. září 1996, č. j. 22 Ca 628/95-32.
Jak bylo již zmíněno, dle § 11 odst. 1 písm. f) zákona o půdě pozemky nelze vydat v případě, jestliže nelze provést identifikaci parcel z důvodu nedokončeného přídělového řízení podle dekretu č. 12/1945 Sb., dekretu č. 28/1945 Sb., zákona č. 142/1947 Sb. a zákona č. 46/1948 Sb.
V předmětné věci nutno tudíž vymezit pojem nedokončeného přídělového řízení, jakož i pojem nemožnosti identifikace parcel.
Tyto otázky jsou otázkami právními a nikoli skutkovými, je proto úkolem samotného soudu se s nimi vypořádat (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Z čl. 90 Ústavy vyplývá princip iura novit curia. Je proto v rozporu s uvedeným ústavním ustanovením (a v předmětné věci nelze ani aplikovat ustanovení § 135 o. s. ř.), aby soud bez dalšího převzal právní názor, obsažený ve sdělení jiného státního orgánu, který note bene není ani instancí, jejíž rozhodnutí je přezkoumáváno.
Z hlediska ochrany hmotných ústavních subjektivních práv, čili v dané věci práva vlastnického, nutno poznamenat následující:
Dle § 5 odst. 2 dekretu č. 28/1945 Sb., jež se vztahuje na daný případ, přidělená půda přechází dnem převzetí do držby (což byl v daném případě 1. červen 1947) do vlastnictví přídělce. Přitom podle § 10 odst. 2 citovaného dekretu s tím spojené zápisy v pozemkové knize obstará Národní pozemkový úřad.
Pojem dokončení přídělového řízení dle dekretu č. 28/1945 Sb. nutno tudíž interpretovat ve smyslu přechodu vlastnictví. Nesplnění zákonem (dekretem) uložené povinnosti správnímu orgánu zajistit zápis v pozemkové knize nemůže jít k tíži přídělce, jakožto již vlastníka.
Pokud s ohledem na provedené důkazy není pochyb o přechodu vlastnictví ani o rozsahu a identifikaci předmětných parcel z hlediska jejich držby a užívání přídělcem, nesrovnalosti v evidencích nemovitostí nemohou být samy o sobě důvodem postupu podle § 11 odst. 1 písm. f) zákona o půdě.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud výrok Krajského soudu v Ostravě v rozsudku č. j. 22 Ca 628/95-32, ze dne 10. září 1996, jímž bylo vysloveno, že se rozhodnutí Okresního úřadu v Ústí nad Orlicí, okresního pozemkového úřadu, ze dne l. srpna 1995, č. j. Poz 2752/943/1995-203 Do, v odstavci pod bodem "2" potvrzuje a v souvisejícím výroku o nákladech řízení, zrušil.
Jelikož důvody zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě byly založeny již postupem správního orgánu, jakož i z důvodu procesní ekonomie Ústavní soud rozhodl i o zrušení části rozhodnutí Okresního úřadu v Ústí nad Orlicí, okresního pozemkového úřadu, ze dne l. srpna 1995, č. j. Poz 2752/943/1995-203 Do, v odstavci pod bodem 2.
V další části rozsudku, napadeného stěžovatelem, jde o výrok zrušující v odstavci pod bodem "3" rozhodnutí správního orgánu s tím, že v uvedeném rozsahu se věc vrací k dalšímu řízení. Stížnost navrhovatele je nepřípustná, jelikož se jí v této souvislosti napadá kasační rozhodnutí a stěžovatel má možnost vyčerpat po novém rozhodnutí správního orgánu procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Proto byl návrh, týkající se této části výroku soudu, odmítnut (§ 75 odst. 1, § 43 odst. l písm. f) zákona č. 182/1993 Sb.).
P o u č e n í :
Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat
V Brně 9. října 1997