Ústavní soud rozhodl dne 4. ledna 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu stěžovatele J. H., bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015 č. j. 6 Afs 121/2015-20 a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 4. 2015 č. j. 31 Af 88/2014-40, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 21. 12. 2015, J. H. (dále jen "stěžovatel") navrhl, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí "a z právních předpisů odstranil povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky (jejich osvobozením)." Jen na okraj lze dodat, že v rubru ústavní stížnosti stěžovatel (patrně omylem) označil jedno z napadených soudních rozhodnutí jako "usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 17. 4. 2015 č. j. 59 Af 88/2014-40", ačkoliv z přiloženého vyhotovení usnesení Nejvyššího správního soudu je patrno, že ve skutečnosti má jít o usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 4. 2015 č. j. 31 Af 88/2014-40.
Podání stěžovatele není řádným návrhem na zahájení řízení před Ústavním soudem, neboť neobsahuje řadu zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stanovených náležitosti, především však stěžovatel není pro řízení zastoupen advokátem (§ 30, § 31, § 34, § 72 zákona o Ústavním soudu). Z mnoha předcházejících řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel (samostatně nebo společně s jinými stěžovateli) u Ústavního soudu vedl (z nedávné doby např. ve věcech sp. zn. III. ÚS 2195/15, sp. zn. I. ÚS 44/15, sp. zn. II. ÚS 112/15, sp. zn. I. ÚS 1053/15), se podává, že postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti, stěžovatel volí opakovaně, ačkoliv byl Ústavním soudem mnohokrát poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, a byl vyzýván k odstranění nedostatků návrhu. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé stěžovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým. I v této věci se tudíž Ústavní soud uchýlil k užití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. ledna 2016 Jan Musil v. r. soudce zpravodaj