Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost

Spisová značka

III. ÚS 920/26

Téma · generováno AIÚstavnost výše daňového úroku z prodlení

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 31. 8. 2026Zpravodaj: Zemanová DanielaTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2026:3.US.920.26.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - PODotčený orgán: SOUD - NSS FINANČNÍ ÚŘAD / ŘEDITELSTVÍ - FÚ pro Moravskoslezský krajNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 7. 4. 2026Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků

Shrnutí · generováno AI

Společnost napadla úrok z prodlení z doměřených daní s tím, že jeho sazba neodpovídala ceně peněz ani nákladům státu. Ústavní soud její námitky nepřijal, navázal na svou dosavadní judikaturu a stížnost odmítl. Uvedl, že úrok z prodlení nemusí přesně odpovídat nákladům státu ani změně hodnoty peněz.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Úrok z prodlení podle § 252 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2020, není protiústavní jen proto, že převyšuje skutečné náklady státu či cenu peněz. Nepředstavuje totiž přesné vyčíslení nákladů státu z daňového prodlení ani exaktní výpočet změny hodnoty peněz v čase. Ústavní stížnost proto byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Ústavností (výše) úroku z prodlení podle § 252 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2020, se Ústavní soud zabýval ve své judikatuře již opakovaně.
    Zobrazit v textu
  • Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku řádně odkázal na svou dřívější judikaturu, z níž vyplývá, že úrok z prodlení nepředstavuje přesné vyčíslení nákladů vzniklých na straně státu v důsledku prodlení s placením daně ani exaktní výpočet změny hodnoty peněz v čase (rozsudek ze dne 22. 5. 2024, č. j. 1 Afs 151/2023-35, body 34-35, srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 2184/24 , body 9-13, a sp. zn. III. ÚS 1902/23 , body 10-11).
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (3) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, o ústavní stížnosti stěžovatelky JMB-STEEL, s. r. o., se sídlem [adresa] zastoupené JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem, se sídlem [adresa] Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. ledna 2026, č. j. 3 Afs 121/2025-28, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, se sídlem [adresa] Ostrava, jako vedlejšího účastníka, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky ("Ústava") domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku ("napadený rozsudek"). Tvrdí, že jím Nejvyšší správní soud porušil čl. 11 Listiny základních práv a svobod. 2. Stěžovatelka doplatila v prosinci 2023 daň z příjmů právnických osob za tři zdaňovací období a daň z přidané hodnoty za dvě zdaňovací období. Po uhrazení doměřené daně správce daně vyrozuměl stěžovatelku o předepsání úroku z prodlení. Stěžovatelka podala proti vyrozumění námitky, a to zvlášť ve vztahu ke každé dani. Námitky vedlejší účastník zamítl. Rozhodnutí vedlejšího účastníka napadla stěžovatelka žalobou u Krajského soudu v Ostravě ("krajský soud"), který ji svým rozsudkem zamítl. Kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu byla Nejvyšším správním soudem zamítnuta napadeným rozsudkem.

Argumentace stěžovatelky

3. Stěžovatelka namítla, že Nejvyšší správní soud porušil její vlastnické právo tím, že v napadeném rozsudku aproboval závěr daňových orgánů a krajského soudu, že výše úroku z prodlení není protiprávní.

4. Podle stěžovatelky je potřeba zhodnotit, zda výše úroku z prodlení odpovídá skutečné ceně peněz. V opačném případě by totiž úrok mohl představovat sankci.

5. Česká republika si podle stěžovatelky v době prodlení půjčovala finanční prostředky formou dluhopisů s průměrným úročením nejvýše kolem 1,5 %. Reálná výše úroku z prodlení, který hradila stěžovatelka, činila přitom 14-15 %. Tento rozdíl nelze podle stěžovatelky považovat za proporcionální ani při zohlednění úroku komerčních bank, který je zpravidla vyšší než úroky placené státem.

6. Sazba úroku podle stěžovatelky dosáhla výše, ve které převažuje generálně preventivní funkce úroku nad funkcí reparační.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a že je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ("zákon o Ústavním soudu"). Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Do jejich rozhodovací činnosti zasahuje pouze tehdy, zjistí-li v řízení o ústavní stížnosti porušení základních práv a svobod jednotlivce [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. To v posuzované věci neshledal.

9. Ústavností (výše) úroku z prodlení podle § 252 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2020, se Ústavní soud zabýval ve své judikatuře již opakovaně. Vždy se přitom ztotožnil s relevantními tezemi judikatury Nejvyššího správního soudu (usnesení sp. zn. III. ÚS 1902/23, body 8-12, a sp. zn. II. ÚS 3429/23, body 11-12, nejnověji pak usnesení sp. zn. I. ÚS 228/25, bod 7). Ani ve světle stěžovatelčiny argumentace Ústavní soud neshledal důvod se od svých dosavadních závěrů odchýlit.

10. Stěžovatelka poukazovala na konkrétní výši úroku z prodlení aplikovanou v jejím případě. Ústavní soud své závěry ohledně nesankční povahy úroku z prodlení formuloval při posuzování srovnatelné výše úroku (usnesení sp. zn. III. ÚS 1902/23, body 8-9). Stěžovatelka rovněž namítala, že je třeba vyhodnotit, zda výše úroku odpovídá skutečné ceně peněz a výši nákladů, které stát vynaložil v důsledku jejího prodlení. Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku řádně odkázal na svou dřívější judikaturu, z níž vyplývá, že úrok z prodlení nepředstavuje přesné vyčíslení nákladů vzniklých na straně státu v důsledku prodlení s placením daně ani exaktní výpočet změny hodnoty peněz v čase (rozsudek ze dne 22. 5. 2024, č. j. 1 Afs 151/2023-35, body 34-35, srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 2184/24, body 9-13, a sp. zn. III. ÚS 1902/23, body 10-11).

Závěr

11. Z uvedených důvodů Ústavní soud uzavírá, že napadeným rozsudkem nebyla porušena základní práva stěžovatelky, a proto její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2026

Jan Svatoň v. r. předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací