Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti JUDr. J. H., bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2016 č. j. 23 Cdo 4955/2016-132, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. června 2016 č. j. 30 Co 246/2016-78 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. února 2016 č. j. 9 C 338/2015-70, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Dne 27. 3. 2017 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelčina ústavní stížnost proti v záhlaví označeným usnesením Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jimiž bylo rozhodnuto o nepřiznání osvobození od soudních poplatků. Současně stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud rozhodl o naléhavosti její věci, odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí a nařídil ve věci ústní jednání.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Pokud tyto náležitosti nejsou splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Návrh stěžovatelky trpí zjevnými vadami. Stěžovatelka především není zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu); z ústavní stížnosti sice vyplývá, že stěžovatelka vystupuje pod identifikačním číslem osoby a uvádí sídlo své advokátní kanceláře, avšak Ústavní soud zjistil z veřejně přípustných zdrojů (www.cak.cz), že byla ze seznamu advokátů vyškrtnuta. K ústavní stížnosti nejsou ani přiloženy předepsané přílohy, byť jsou avizovány (napadené usnesení Nejvyššího soudu).
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka se již vícekrát obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byla opakovaně upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. II. ÚS 1604/16, sp. zn. III. ÚS 2550/16, sp. zn. III. ÚS 3436/16). Stěžovatelka však volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byla soudem mnohokrát poučena o tom, jaké náležitosti zákon pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
6. Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 3959/16 a sp. zn. II. ÚS 396/17 se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2017
Josef Fiala v. r. soudce zpravodaj