Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu T. R., takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 22. 5. 2018 elektronicky bez podpisu, se na Ústavní soud obrátil navrhovatel T. R. Doručené podání je podle svého obsahu nejasné, nesrozumitelné a nesplňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Z obsahu podání lze zjistit pouze to, že navrhovatel brojí proti řízením vedeným v exekuční věci před Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 73 EXE 861/2013 a v civilních věcech vedených před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 30 Co 323/2013 a sp. zn. 30 Co 193/2016. Stěžovatel namítá údajné porušení práva na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Ve svém podání navrhovatel nenapadá žádná konkrétní rozhodnutí a žádá, aby mu "ve všech řízeních o dovolání před Nejvyšším soudem a v řízeních o ústavních stížnostech před Ústavním soudem byl bezplatně přidělen advokát a současně aby mu byla poskytnuta lhůta 60 dnů k doplnění stížnosti".
Přestože již byl navrhovatel opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích, kladených na ústavní stížnost ustanovením § 30 a § 31 zákona o Ústavním soudu, ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje.
Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud s ústavní stížností nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil např. v řízeních ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 1520/15, IV. ÚS 588/14, II. ÚS 70/15, II. ÚS 492/15, III. ÚS 1521/15, IV. ÚS 2098/17, IV. ÚS 4084/16, II. ÚS 3687/16 a IV. ÚS 3683/17) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.
Vzhledem k této skutečnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že v dané věci jsou splněny podmínky pro přiměřené použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a předmětný návrh proto odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. června 2018 Jan Musil v. r. soudce zpravodaj