Ústavní soud rozhodl o návrhu A. H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 8. 2014 č. j. 4 Co 259/2013-99 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 8. 2013 č. j. 38 Co 153/2008-73, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 14. 10. 2014 se navrhovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí a navrhuje, aby Ústavní soud z právních předpisů odstranil povinné zastoupení advokátem při podávání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky.
Ústavní soud konstatuje, že navrhovatelka podala ústavní stížnost v rozporu s § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Navrhovatelka přitom byla v souvislosti s jejími předchozími podáními Ústavnímu soudu již mnohokrát vyzývána k odstranění vad podání s patřičným poučením o náležitostech ústavní stížnosti (včetně nutnosti být v řízení zastoupen advokátem) i o případných následcích neodstranění vytčených vad podání.
Ústavní soud v jiných věcech navrhovatelky rovněž opakovaně uvedl, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích (např. sp. zn. I. ÚS 3258/14, IV. ÚS 2056/11, II. ÚS 740/11, III. ÚS 452/11, II. ÚS 404/1, III. ÚS 340/11, IV. ÚS 1270/10, IV. ÚS 1836/10, III. ÚS 2371/10, IV. ÚS 29/08 a další).
Za dané situace, kdy se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým, Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. listopadu 2014
JUDr. Vladimír Sládeček soudce zpravodaj