Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. Š., bez právního zastoupení, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. prosince 2021 č. j. 10 As 395/2021-31, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení, a Městského úřadu Frýdlant nad Ostravicí jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Dne 7. 2. 2022 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatelky, z jejíhož obsahu lze dovodit, že jí brojí proti v záhlaví uvedenému rozsudku Nejvyššího správního soudu o zamítnutí její kasační stížnosti.
2. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti obsahuje náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zda jsou splněny procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem. Zjistil přitom, že podání stěžovatelky trpí zjevnými vadami. Stěžovatelka především není zastoupena advokátem a její ústavní stížnost postrádá jakékoliv odůvodnění, natož ústavněprávní argumentaci. V ústavní stížnosti pouze uvádí, že za účelem sepisu ústavní stížnosti již požádala o určení advokáta Českou advokátní komoru, která však její žádosti "opakovaně zamítá z důvodu nesplnění podmínek podle zákona o advokacii", čímž je porušováno její právo na právní pomoc v řízení před soudy podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
3. Podle § 29 a § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musejí být fyzické osoby jako účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem, a to na základě zvláštní procesní plné moci (§ 31 odst. 2 téhož zákona). Účel povinného zastoupení spočívá v tom, aby ústavní stížnost splňovala všechny náležitosti, které zákon stanoví, tj. zejména aby z podání bylo patrno, jaké věci se týká, co sleduje a čeho se navrhovatel domáhá, jakož i označení důkazů k tvrzením obsaženým v návrhu (§ 34 zákona o Ústavním soudu) tak, aby se jí vůbec mohl Ústavní soud zabývat. Především pak musí být z návrhu zjevné, k porušení jakých stěžovatelčiných ústavně zaručených práv a svobod mělo podle ní dojít.
4. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranila-li stěžovatelka vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud dospěl již mnohokrát k závěru, že při opakovaném podávání vadných návrhů již není nutnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo téže osobě vždy v každém jednotlivém řízení, stalo-li se tak v předcházejících věcech opakovaně. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat jí zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak je setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení postupem neúčelným a přepjatě formalistickým (viz např. usnesení ze dne 24. 8. 2021 sp. zn. III. ÚS 2113/21, ze dne 15. 5. 2019 sp. zn. II. ÚS 1419/19 nebo ze dne 18. 6. 2021 sp. zn. IV. ÚS 1556/21; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejně dostupná na adrese http://nalus.usoud.cz).
5. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatelka se na Ústavní soud obrátila již s více než devadesáti návrhy. Stěžovatelka byla mnohokrát poučena o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, nebudou-li vady podání odstraněny (např. ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 3399/16, II. ÚS 3891/17, II. ÚS 3975/17, III. ÚS 3829/17, I. ÚS 3518/17 nebo III. ÚS 2346/20). Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatelka již byla řádně seznámena s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být zastoupena advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti (srov. usnesení sp. zn. Pl. ÚS 44/04 ze dne 23. 9. 2004). Přesto stěžovatelka nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti.
6. Jen pro úplnost Ústavní soud dodává, že důvodem pro poskytnutí lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti není ani sama skutečnost, že stěžovatelka požádala Českou advokátní komoru o určení advokáta. Takový postup totiž volí stěžovatelka opakovaně, přičemž jak v ústavní stížnosti sama přiznává, její žádost o učení advokáta je opakovaně zamítána pro nesplnění zákonných podmínek.
7. Proto soudce zpravodaj za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl, stejně jako například ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 1039/18 nebo I. ÚS 3300/21.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. února 2022
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v. r. soudce zpravodaj