UsneseníOdmítnuto pro neodstraněné vady↪ 7× citováno

Spisová značka

IV. ÚS 581/23

Téma · generováno AIOdmítnutí vadné ústavní stížnosti bez advokáta

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 2023-03-24Zpravodaj: Fiala JosefTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2023:4.US.581.23.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - VS Praha SOUD - KS Hradec KrálovéNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 2023-03-02

Shrnutí · generováno AI

Stěžovatel napadl odmítnutí své žaloby pro zmatečnost, ale ústavní stížnost podal bez advokáta a bez relevantní ústavněprávní argumentace. Ústavní soud ji odmítl, protože stěžovatel již byl v minulosti opakovaně poučen o povinných náležitostech podání. Obecnou námitku podjatosti vůči všem soudcům také neshledal řádně odůvodněnou.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Ústavní stížnost nesplňující povinné náležitosti, zejména zastoupení advokátem podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., lze odmítnout přiměřeným použitím § 43 odst. 1 písm. a) téhož zákona. Byl-li stěžovatel v předchozích řízeních opakovaně a dostatečně poučen o povinném zastoupení i dalších náležitostech, není nutné jej v každém novém řízení znovu vyzývat k odstranění stejných vad. Obecná námitka podjatosti bez konkrétního odůvodnění nevyhovuje § 37 odst. 1 větě druhé tohoto zákona.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak stalo již v předcházejících případech.
    Zobrazit v textu
  • Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
    Zobrazit v textu
  • Vzhledem k uvedeným důvodům se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost (podobně jako ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 2440/18 , II. ÚS 2668/18 , IV. ÚS 3541/18 , III. ÚS 3788/18 , I. ÚS 1/19 , IV. ÚS 255/19 , III. ÚS 4014/19 , IV. ÚS 1316/20 , I. ÚS 2609/20 , IV. ÚS 2806/20 , IV. ÚS 2635/21 a mnoha dalších) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele J. H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. října 2022 č. j. 5 Co 180/2022-29 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. července 2022 č. j. 16 C 6/2022-22, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a obchodní korporace Okresní stavební bytové družstvo Teplice, sídlem [adresa] Teplice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 2. 3. 2023 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, posléze doplněná předložením originálu), kterou se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení, jimž byla odmítnuta stěžovatelova žaloba pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 8. 2021 č. j. 4 Co 131/2021-131.

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

3. Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami; podání neobsahuje relevantní ústavněprávní argumentaci (za takovou nelze považovat tvrzení, že napadenými rozhodnutími bylo opět účelově a zákeřně porušeno stěžovatelovo právo na soudní ochranu a spravedlivý proces) a stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se v minulosti opakovaně obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími vadami, a na tyto nedostatky byl vícekrát upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti. Stěžovateli jsou známy formální a obsahové požadavky kladené na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu, včetně toho, že musí být zastoupen advokátem již při jejím podání (přitom z textu návrhu lze dovodit, že stěžovatel si je vědom nutnosti povinného zastoupení, neboť kalkuluje s případným odstraněním vad ustanoveným advokátem). Stěžovatel však i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem dostatečně poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti.

5. Obligatorní zákonné náležitosti nesplňuje ani stěžovatelova námitka podjatosti vznesená vůči všem soudcům Ústavního soudu, neboť je pouze obecná, bez řádného odůvodnění (§ 37 odst. 1 věta druhá zákona o Ústavním soudu), tj. bez vylíčení konkrétních okolností, pro které by měli být jednotliví soudci vyloučeni z rozhodovacího procesu o stěžovatelově ústavní stížnosti. Odmítá-li stěžovatel všechny soudce Ústavního soudu, nutno připomenout, že v takové situaci není na Ústavním soudu osoba, která by o takové námitce mohla rozhodnout.

6. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.

7. Vzhledem k uvedeným důvodům se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost (podobně jako ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 2440/18, II. ÚS 2668/18, IV. ÚS 3541/18, III. ÚS 3788/18, I. ÚS 1/19, IV. ÚS 255/19, III. ÚS 4014/19, IV. ÚS 1316/20, I. ÚS 2609/20, IV. ÚS 2806/20, IV. ÚS 2635/21 a mnoha dalších) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. března 2023

Josef Fiala v. r. soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací