Ústavní soud

IV. ÚS 2037/13

II. ÚS 2163/13

IV. ÚS 2026/13

III. ÚS 2641/13

IV. ÚS 2382/13

I. ÚS 2483/13

IV. ÚS 1337/13

I. ÚS 3021/11

I. ÚS 3216/11

III. ÚS 1992/13

I. ÚS 4871/12

I. ÚS 2505/13

IV. ÚS 2303/12

I. ÚS 531/12

I. ÚS 1019/13

II. ÚS 2620/13

I. ÚS 2321/13

IV. ÚS 809/13

IV. ÚS 1379/13

I. ÚS 1503/13

IV. ÚS 2393/13

IV. ÚS 2232/13

II. ÚS 907/13

II. ÚS 4404/12

IV. ÚS 3740/12

IV. ÚS 2519/13

II. ÚS 691/13

II. ÚS 1410/13

II. ÚS 4852/12

II. ÚS 2198/12

IV. ÚS 2533/13

II. ÚS 1898/11

Pokud obecný soud při rozhodování o změně příkazů k úhradě nákladů exekuce vydaných soudním exekutorem pouze odkáže na exekutorem vyčíslené náklady obsažené v příkazech k úhradě nákladů exekuce, aniž zváží konkrétní okolnosti daného případu, zejména to, že náklady exekutorem vyčíslené mnohonásobně převyšují vymáhanou částku, a nezohlední skutečnost, že exekutor mohl exekuce z důvodu procesní ekonomie spojit, takovým postupem poruší právo stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.

IV. ÚS 476/13

II. ÚS 1100/13

II. ÚS 655/13

II. ÚS 1056/13

IV. ÚS 584/13

IV. ÚS 2507/13

II. ÚS 3042/12

Jestliže účastník řízení učiní podání v elektronické podobě, přičemž zaručeným elektronickým podpisem podle zvláštního zákona opatří pouze průvodní e-mail a nikoliv jeho přílohu, která obsahuje samotný text podání, má se za to, že připojený elektronický podpis „pokrývá“ celou odesílanou zprávu včetně její přílohy. Pokud Nejvyšší soud odmítne takovým způsobem podané dovolání projednat, je jeho postup přepjatě formalistickým a zasáhne tím do práva stěžovatele na soudní ochranu a spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a rovněž nedostojí své povinnosti vyplývající z čl. 90 Ústavy. Návrh a řízení před Ústavním soudem Na návrh stěžovatele I. Č. rozhodl II. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 27. 8. 2013 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy tak, že Nejvyšší soud svým postupem v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 18 C 143/2007, spočívajícím v odmítnutí projednat elektronicky podané dovolání ze dne 15. února 2012, zasáhl do ústavního práva stěžovatele na soudní ochranu a spravedlivý proces, garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy a rovněž nedostál své povinnosti vyplývající z čl. 90 Ústavy. Nejvyššímu soudu uložil, aby o dovolání stěžovatele ze dne 15. února 2012, směřujícímu proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 23 Co 432/2011-139 ze dne 30. listopadu 2011, jednal a rozhodl. Ve zbytku ústavní stížnost odmítl.

III. ÚS 1940/13

II. ÚS 1366/13

II. ÚS 2148/13

II. ÚS 4104/12

V případě, že je v rámci exekučního řízení pravomocně rozhodnuto o právech či povinnosti jiných subjektů zde vystupujících (insolvenční správce), nejsou již tito dále řízení účastni, a proto je exekuční soud povinen ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 52 odst. 1 ex. ř. rozhodnout o náhradě nákladů řízení. Opačným postupem poruší právo účastníka řízení na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny.

IV. ÚS 2309/13

II. ÚS 3363/12

II. ÚS 2742/12

II. ÚS 2535/12

II. ÚS 2673/12

IV. ÚS 1117/13

II. ÚS 1842/12

V případě, že soud vyššího stupně potvrdí rozhodnutí soudu nižšího stupně, přičemž na závěry uvedené v odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně odkáže, je současně povinen ve svém odůvodnění uvést vlastní nosné úvahy z pohledu skutkové a právní stránky věci, které ho k potvrzení přezkoumávaného rozhodnutí vedly a rovněž dostatečným způsobem reagovat na případné odvolací námitky účastníků řízení. Opačným postupem bude jeho rozhodnutí svévolné a poruší tím právo účastníků řízení na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny.