Ústavní soud

III. ÚS 66/12

II. ÚS 2280/13

II. ÚS 2423/13

II. ÚS 2218/13

II. ÚS 3157/11

II. ÚS 1107/12

II. ÚS 2798/12

IV. ÚS 3310/11

II. ÚS 1536/12

III. ÚS 3554/11

II. ÚS 2940/11

II. ÚS 2023/12

IV. ÚS 2360/13

III. ÚS 1220/13

III. ÚS 4796/12

Exekuční soud musí mít v každém stádiu exekučního řízení postaveno najisto, zda je exekuční titul vykonatelný. Důvodem pro zamítnutí návrhu na nařízení exekuce nemůže být okolnost, že proti podkladovému rozhodnutí opatřenému doložkou vykonatelnosti bylo podáno odvolání; je tomu tak proto, že suspenzivní účinek odvolání nenastává vždy, ale jen při splnění předpokladů vymezených v § 206 odst. 1 o. s. ř. Je-li proti podkladovému rozhodnutí podáno odvolání, musí exekuční soud buď vyčkat rozhodnutí o tomto opravném prostředku, anebo otázku, zda odvolání bylo podáno včas, musí posoudit v exekučním řízení sám.

II. ÚS 2383/13

IV. ÚS 963/13

III. ÚS 2674/11

III. ÚS 1407/13

III. ÚS 2234/13

IV. ÚS 1390/13

II. ÚS 338/05

III. ÚS 1762/13

III. ÚS 3189/12

II. ÚS 157/13

Jestliže rozhodnutí soudu o výši náhrady škody závisí na úvaze soudu (či na znaleckém posudku), přichází v úvahu plná náhrada nákladů řízení ve smyslu ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., byť je účastník řízení úspěšný ve věci jen částečně. Pokud se odvolací soud nezabývá námitkou směřující proti nepoužití tohoto ustanovení, nerespektuje obecné principy soudního uvážení a poruší právo účastníka řízení na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 dost. 1 Listiny, jakož i právo na rovnost účastníků řízení dle čl. 37 odst. 3 Listiny.

II. ÚS 2269/13

III. ÚS 1224/13

III. ÚS 1411/13

Pl. ÚS 20/11

III. ÚS 1169/13

III. ÚS 1367/13

Pl. ÚS-st. 37/13

II. ÚS 675/13

I. ÚS 2167/13

I. ÚS 1362/13

I. ÚS 2189/13

III. ÚS 2216/11

III. ÚS 1735/13

III. ÚS 1654/13

II. ÚS 2273/13

I. ÚS 1274/13

I. ÚS 823/13

II. ÚS 737/11

II. ÚS 2300/11

II. ÚS 2234/10

V případě, že se stěžovatel při podání žaloby neopírá o ustálenou soudní interpretaci relevantního práva, nýbrž jen o ojedinělé, v té době excesivní rozhodnutí, přičemž změna judikatury Nejvyššího soudu, ke které dojde v průběhu řízení o jeho žalobě v jeho prospěch, má ve vztahu k němu toliko povahu náhody, kterou nijak nepředjímal a ani se o ni nesnažil, pak za předpokladu priority hodnoty stálosti judikatury, již lze prolomit pouze za podmínky splnění přísných procedurálních a materiálních podmínek, nelze obecnému soudu vytknout, že obratové rozhodnutí Nejvyššího soudu při svém rozhodování pomine. Takový postup obecného soudu nelze vyhodnotit jako excesivní odchýlení od judikatorní praxe.

II. ÚS 401/11

III. ÚS 1774/13

II. ÚS 3403/11

V soudních řízeních, zahájených před rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2008 ve věci sp. zn. 31 Cdo 3161/2008, respektive před publikací rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 Co 63/2003 (R 4/2008) ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, by měly obecné soudy otázku promlčení nárokovaného práva na náhradu nemajetkové újmy podle ust. § 13 o. z. posuzovat případ od případu velmi citlivě a měly by věnovat zvýšenou pozornost otázce, zda vznesení námitky promlčení neodporuje dobrým mravům.

III. ÚS 1789/13

II. ÚS 2251/13