Ústavní soud

II. ÚS 753/12

III. ÚS 2936/12

II. ÚS 1723/12

II. ÚS 2942/12

I. ÚS 2871/12

II. ÚS 3126/12

II. ÚS 3104/12

II. ÚS 687/12

III. ÚS 1285/12

III. ÚS 2572/12

II. ÚS 740/12

I. ÚS 3031/12

II. ÚS 1981/11

II. ÚS 2500/11

II. ÚS 2415/11

II. ÚS 3841/11

II. ÚS 1463/11

K porušení práva na spravedlivý proces dochází za situace, kdy obecné soudy aplikují a interpretují ustanovení příslušného zákona způsobem, který není v souladu s účelem právní úpravy. Odpovědnost České kanceláře pojistitelů k náhradě škody, resp. k výplatě plnění namísto pojistitele, vzniká primárně jako důsledek porušení povinnosti vlastníka vozidla vyplývající z § 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, neboť pokud by bylo vozidlo řádně pojištěno, k náhradě škody by byla zavázána příslušná pojišťovna, s níž by vlastník vozidla smlouvu uzavřel. České kanceláři pojistitelů proto v souladu s § 24 odst. 8 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla přísluší vůči vlastníkovi nepojištěného vozidla postižní právo.

II. ÚS 561/12

K porušení práva na spravedlivý proces dochází za situace, kdy obecné soudy aplikují a interpretují ustanovení příslušného zákona způsobem, který není v souladu s účelem právní úpravy. Odpovědnost České kanceláře pojistitelů k náhradě škody, resp. k výplatě plnění namísto pojistitele, vzniká primárně jako důsledek porušení povinnosti vlastníka vozidla vyplývající z § 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, neboť pokud by bylo vozidlo řádně pojištěno, k náhradě škody by byla zavázána příslušná pojišťovna, s níž by vlastník vozidla smlouvu uzavřel. České kanceláři pojistitelů proto v souladu s § 24 odst. 8 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla přísluší vůči vlastníkovi nepojištěného vozidla postižní právo.

I. ÚS 3121/12

III. ÚS 3205/11

II. ÚS 2613/12

II. ÚS 2451/12

II. ÚS 1417/11

III. ÚS 1450/12

I. ÚS 3083/12

I. ÚS 3081/12

I. ÚS 2831/12

III. ÚS 3086/12

II. ÚS 2588/12

I. ÚS 1305/12

II. ÚS 2601/12

II. ÚS 1935/12

II. ÚS 2688/12

II. ÚS 3335/11

Jestliže povinný uhradil dlužnou částku (výživné) na základě pravomocného rozsudku před nařízením exekuce a v budoucnu splatné výživné již zcela bez vlivu činnosti soudního exekutora, pak je nepochybné, že povinný splnil svůj dluh dobrovolně, tedy mimo rámec probíhajícího exekučního řízení. Pokud tuto skutečnost nezohlední soudní exekutor ani exekuční soud, pak porušují základní práva stěžovatele garantovaná v čl. 2 odst. 2 a čl. 11 odst. 1 Listiny; navíc postupují v rozporu s čl. 89 odst. 2 Ústavy, neboť neberou v úvahu závazná rozhodnutí Ústavního soudu týkající se této problematiky.

II. ÚS 2626/12

II. ÚS 2676/12

IV. ÚS 3168/12

II. ÚS 1910/12

IV. ÚS 2618/12

IV. ÚS 2593/12

IV. ÚS 2868/12

III. ÚS 3099/12

IV. ÚS 2401/11

I. ÚS 3071/12

I. ÚS 2146/12

IV. ÚS 1220/12

I. ÚS 2208/12

IV. ÚS 2818/12

IV. ÚS 712/12

IV. ÚS 3093/12