Ústavní soud

I. ÚS 863/12

I. ÚS 1908/12

I. ÚS 2669/12

IV. ÚS 2716/12

I. ÚS 824/12

II. ÚS 1760/12

I. ÚS 2606/12

II. ÚS 2485/11

II. ÚS 2360/12

II. ÚS 3649/11

II. ÚS 1113/12

II. ÚS 3786/11

II. ÚS 2110/12

I. ÚS 2683/12

I. ÚS 2681/12

I. ÚS 2594/12

II. ÚS 2129/12

IV. ÚS 2105/12

II. ÚS 1588/12

II. ÚS 948/12

II. ÚS 2342/12

I. ÚS 2619/12

IV. ÚS 1556/12

IV. ÚS 1718/12

Pl. ÚS 34/10

Stanovení lhůty v právním předpise bez dalšího nevykazuje a ani nemůže vykazovat znaky protiústavnosti. Ty mohou být dány mj. teprve konkrétními okolnostmi posuzované věci či svévolí zákonodárce. Stejně tak je koncentrace řízení u některého ze soudů, jakožto otázka organizace soudů, v kompetenci zákonodárce.

I. ÚS 2495/12

III. ÚS 1995/12

IV. ÚS 3782/11

Jestliže obecné soudy nezjistí dostatečně skutkový stav, nezhodnotí odpovídajícím způsobem provedené důkazy a svá rozhodnutí řádně a dostatečně neodůvodní, poruší tím základní právo stěžovatele na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.

I. ÚS 2596/12

IV. ÚS 781/12

I. ÚS 794/12

II. ÚS 2635/11

II. ÚS 1663/12

II. ÚS 1763/12

III. ÚS 1989/12

II. ÚS 2163/12

II. ÚS 2288/12

IV. ÚS 1230/12

II. ÚS 2538/12

II. ÚS 2376/12

II. ÚS 2413/12

II. ÚS 2088/12

II. ÚS 748/10

II. ÚS 1398/08

II. ÚS 349/12

IV. ÚS 2018/12

IV. ÚS 2143/12

III. ÚS 2689/12

IV. ÚS 961/12

II. ÚS 1249/10