Ústavní soud

II. ÚS 3591/11

III. ÚS 3471/11

III. ÚS 3603/11

III. ÚS 3681/11

III. ÚS 3565/11

III. ÚS 3261/11

III. ÚS 3580/11

III. ÚS 2776/11

III. ÚS 3120/11

III. ÚS 3667/11

III. ÚS 2732/11

III. ÚS 3683/11

III. ÚS 3605/11

III. ÚS 3567/11

III. ÚS 3263/11

III. ÚS 3137/11

III. ÚS 3085/10

II. ÚS 61/11

III. ÚS 2298/11

II. ÚS 2650/10

III. ÚS 3427/11

III. ÚS 3402/11

III. ÚS 3601/11

III. ÚS 3303/11

I. ÚS 2503/11

III. ÚS 3694/11

II. ÚS 3420/11

III. ÚS 516/07

Pl. ÚS 24/11

Zákonné ustanovení, podmiňující sdělení údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu orgánům činným v trestním řízení pouze na základě dosažení účelu spočívajícím v objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení, je z hlediska požadavků na omezení základních práv nedostatečné. Takové ustanovení, které nepodmiňuje přístup k údajům požadavkem nezbytnosti a nestanoví prostředky kontroly nakládání s nimi, porušuje právo na soukromí a na informační sebeurčení plynoucí z čl. 10 odst. 3 a čl. 13 Listiny základních práv a svobod, jakož i z čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. ÚS 3184/11

III. ÚS 3640/11

IV. ÚS 3615/11

III. ÚS 3443/11

III. ÚS 2774/11

III. ÚS 3606/11

III. ÚS 2061/11

II. ÚS 2899/11

I. ÚS 59/11

Možnost neodůvodňovat rozhodnutí dle § 104a o. s. ř. je třeba interpretovat restriktivně jako výjimku, jež se neuplatní za situace, kdy účastníci řízení ve svých vyjádřeních zaujmou stanovisko k věcné příslušnosti, s nímž se vrchní soud neztotožňuje. V takovém případě je třeba, aby se vrchní soud alespoň stručně vypořádal s argumentací účastníků a svůj závěr o věcné příslušnosti řádně odůvodnil; opačný postup je porušením práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

I. ÚS 3453/11

I. ÚS 2057/11

II. ÚS 3699/11

I. ÚS 3647/11

I. ÚS 3219/10

K porušení práva na ochranu majetku (čl. 11 odst. 1 Listiny) a práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny) dochází tehdy, pokud obecné soudy rozhodují o námitkách proti exekučnímu příkazu, aniž by zohlednily skutečnost, že dlužník splnil sám - tj. dobrovolně - svoji povinnost sice po nařízení exekuce, ale bez přímé účinnosti exekutora; to vše navíc v době, kdy k dané problematice existuje již relevantní judikatura Ústavního soudu, která je ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy závazná pro všechny orgány a osoby.

I. ÚS 195/11

Rozhodnutí obecných soudů musí být i v případě rozhodnutí o nákladech řízení náležitě odůvodněno. Je-li úspěšným účastníkem řízení subjekt hospodařící s majetkem státu zastoupený advokátem, je soud při rozhodování o nákladech řízení povinen zohlednit, zda je takový subjekt dostatečně vybaven odbornými pracovníky, kteří mohou hájit jeho zájmy před soudem a zda tento subjekt vyvinul adekvátní aktivitu k předejití soudního sporu. Pokud tak nepostupuje a odsoudí neúspěšného účastníka k úhradě odměny za zastupování advokátem, poruší právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 257/05

II. ÚS 3182/11

III. ÚS 3540/11

I. ÚS 2712/11

III. ÚS 3553/11

II. ÚS 3605/10