Ústavní soud

I. ÚS 969/11

Obviněný má právo být slyšen v kontradiktorním řízení, v němž je přezkoumávána zákonnost dalšího trvání jeho vazby. I když toto slyšení nemusí být konáno jako samostatný úkon trestního řízení, je důležité, aby z materiálního hlediska zůstala možnost obviněného se vyjádřit zachována. Jiný postup je v rozporu s čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

I. ÚS 1283/11

IV. ÚS 1742/11

IV. ÚS 1462/11

I. ÚS 1200/11

I. ÚS 3708/10

II. ÚS 1446/11

III. ÚS 3155/10

III. ÚS 1014/11

III. ÚS 1373/11

IV. ÚS 2503/10

III. ÚS 1763/11

II. ÚS 850/10

II. ÚS 3651/10

III. ÚS 1259/11

III. ÚS 1498/11

II. ÚS 1694/11

II. ÚS 1484/11

III. ÚS 804/11

II. ÚS 3354/10

II. ÚS 1876/11

II. ÚS 1263/11

II. ÚS 996/08

IV. ÚS 1435/11

I. ÚS 3304/10

III. ÚS 775/11

II. ÚS 369/11

II. ÚS 1390/11

II. ÚS 750/11

I. ÚS 743/11

I. ÚS 1229/11

I. ÚS 1746/11

IV. ÚS 3677/10

II. ÚS 1571/11

II. ÚS 1795/11

III. ÚS 3363/10

Vytržení dítěte z existujícího rodinného prostředí představuje zásah nejen do jeho soukromého a rodinného života, ale v určitém smyslu i do jeho osobní svobody, a to bez ohledu na povahu a kvalitu původního rodinného prostředí. Tento závěr se uplatní především tehdy, pokud dítě, jež je dostatečně psychicky vyspělé, aby mohlo vysvětlit důvody svého přístupu, se svým odnětím z rodinného prostředí nesouhlasí. Umístění zdravého nezletilého dítěte do péče psychiatrické léčebny pouze kvůli odmítání styku s druhým rodičem nesleduje nejlepší zájem dítěte a představuje porušení práva dítěte na rodičovskou výchovu a péči.

III. ÚS 148/09

IV. ÚS 673/11

III. ÚS 1880/11

II. ÚS 1852/11

I. ÚS 1325/09

Pl. ÚS 9/08

Nepravá retroaktivita je v oblasti daňového zákonodárství s ohledem na jeho poslání přípustná tehdy, je-li to potřebné k dosažení zákonem sledovaného cíle a lze-li dospět k závěru, že při celkovém poměřování „zklamané“ důvěry v právo a významu a naléhavosti důvodů právní změny byla zachována hranice únosnosti. O nepřípustnosti tohoto druhu retroaktivity přitom může svědčit jeho nedostatečné odůvodnění v rámci vadného legislativního procesu, popř. jeho důsledky, v jejichž rámci je porušen např. princip rovnosti adresátů práva.

IV. ÚS 1545/11

I. ÚS 551/08

II. ÚS 231/10

Ačkoliv z § 149 odst. 2 občanského zákoníku nevyplývá, že by se mělo přihlížet k tomu, co jeden z manželů vynaložil ze svého na výlučný majetek druhého, právo takovou situaci nezapovídá. Ustanovení § 18 zákona o rodině, které obsahuje povinnost manželů si vzájemně pomáhat, není možné vyložit tak, že obsahuje i "nevynutitelnou povinnost jednoho manžela svými pracovními výkony bez práva na odměnu či náhradu udržovat a rozmnožovat výlučný majetek druhého manžela", a tudíž je zcela vyloučen zásah do majetkových práv jednoho z manželů podle čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

IV. ÚS 3236/09

IV. ÚS 700/11

III. ÚS 989/11

II. ÚS 1786/11

II. ÚS 1708/11