Ústavní soud

II. ÚS 1826/09

III. ÚS 2869/09

III. ÚS 2533/09

III. ÚS 2183/09

III. ÚS 130/10

I. ÚS 1849/08

Materiální pojetí právního státu znamená, že orgány veřejné moci jsou povinny se pohybovat nejen z hlediska formálního v hranicích svých pravomocí a kompetencí stanovených ústavním pořádkem (čl. 2 odst. 2 Listiny), ale že výkon těchto pravomocí musí být také po obsahové (materiální) stránce v souladu se základními principy, vyjádřenými v ustanoveních ústavního pořádku. Uložení pořádkové pokuty jen z důvodu nedostavení se k podání vysvětlení je v oblasti správního trestání vyloučeno, neboť je zapotřebí přísně respektovat i princip zákazu sebeobviňování (nemo tenetur se ipsum accusare), který plyne z interpretace čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

III. ÚS 243/10

II. ÚS 1770/09

II. ÚS 2372/09

III. ÚS 3091/09

II. ÚS 367/10

I. ÚS 1030/09

II. ÚS 775/06

Konflikt ochrany vlastnického práva na straně jedné a ochrany zdraví na straně druhé se v rovině jednoduchého práva může odrazit v požadavku výkonu vlastnického práva v souladu s dobrými mravy. Proto v případě, kdy je naplněn výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku, nemusí soud mimořádně návrhu na přivolení k výpovědi z nájmu bytu vyhovět, a to s právě ohledem na ustanovení § 3 odst. 1 OZ. Rozpor výkonu vlastnického práva s dobrými mravy však připadá v úvahu zcela výjimečně, a to například pokud vážně poškozuje uživatele věci tím, že se dotýká jeho zvlášť významného zájmu, aniž by vlastníkovi přinesl odpovídající prospěch.

II. ÚS 391/09

II. ÚS 370/10

II. ÚS 3176/09

III. ÚS 72/10

II. ÚS 261/10

II. ÚS 286/10

II. ÚS 1804/09

I. ÚS 3336/09

Ochrana legitimního očekávání, jakožto integrální součást základního práva podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod, by měla nalézt reflexi v jednotlivých normách jednoduchého práva, resp. v jejich výkladu. Obecné soudy, jež jsou k ochraně základních práv zavázány ustanovením čl. 4 Ústavy, musí proto přijmout takový výklad, který šetří smysl a podstatu legitimního očekávání.

II. ÚS 385/10

II. ÚS 3042/08

IV. ÚS 2865/09

III. ÚS 1456/09

II. ÚS 2435/09

II. ÚS 3361/09

II. ÚS 146/10

III. ÚS 2931/08

II. ÚS 80/10

III. ÚS 2086/09

II. ÚS 2946/09

III. ÚS 1943/09

II. ÚS 3025/09

II. ÚS 3163/09

II. ÚS 3134/09

I. ÚS 2971/09

K uplatnění základního práva účastnit se řízení před soudem a být slyšen (čl. 38 odst. 2 Listiny), mají soudy povinnost vytvořit obviněnému prostor, a to zejména za situace, kdy on sám na účasti u veřejného zasedání trvá, nebo za situace, kdy řádně a včas soudu oznámí, že se nemůže veřejného zasedání z objektivních důvodů zúčastnit. Jen takové řízení lze mít za souladné s nároky vyplývajícími ze samotné podstaty fair procesu, jehož imanentní podstatou je slyšení obou stran.

I. ÚS 1898/09

Správní soudy jsou povinny při svém rozhodování zohlednit všechny skutečnosti, které by mohly mít vliv na běh subjektivní prekluzivní lhůty pro vyměření správní sankce, a jsou povinny tyto skutečnosti pečlivě zkoumat. Pokud tak neučiní, porušují zásadu garantovanou čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dle které mnohou být povinnosti ukládány pouze na základě zákona, a právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny.

IV. ÚS 401/10

IV. ÚS 3364/09

I. ÚS 2122/09

I. ÚS 3099/07

III. ÚS 381/10

I. ÚS 301/09

Zásahem do základního práva na ochranu majetku ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě může dojít i postupem obecných soudů, založeným na nesprávné aplikaci a interpretaci jednoduchého práva, zejména pokud náležitě nezohlední rozdíly mezi dvěma druhy závazkových vztahů.

III. ÚS 3162/09

I. ÚS 1737/08

V případě konfliktu základních práv musí dát obecné soudy přednost tomu základnímu právu, v jehož prospěch svědčí obecná idea spravedlnosti, resp. obecný princip. Pokud přichází v úvahu možný konflikt základního práva stěžovatele s principem právní jistoty, pak ho lze považovat za korektiv ochrany legitimního očekávání pouze za situace, kdy se jej dovolává subjekt v dobré víře. Není-li subjekt v dobré víře, nemůže v jeho případě působit ani princip právní jistoty jakožto korektiv ochrany legitimního očekávání.

I. ÚS 29/10

III. ÚS 3257/09

IV. ÚS 3126/09

I. ÚS 91/10