Požádá-li obviněný o tlumočení porad s obhájcem, byť by se jednalo o poradu bezprostředně nepředcházející provedení procesního úkonu ve smyslu § 28 odst. 1 trestního řádu, orgány činné v trestním řízení musejí žádosti vyhovět. Vyhovět nemusí, pokud tento postup neshledají potřebný pro zajištění práva na spravedlivý proces. O konkrétním požadavku na tlumočení se však musí dozvědět, tj. obviněný se na ně musí obrátit s žádostí o tlumočení. Orgány činné v trestním řízení mohou výjimečně ustanovit k provedení tlumočnického úkonu i osobu, která není zapsána do seznamu tlumočníků a překladatelů pro daný jazyk, pokud má potřebné odborné znalosti k provedení tlumočnického úkonu a vyslovila s tím souhlas.

Usnesení2024-09-17

I. ÚS 1917/24

Usnesení2024-09-17

II. ÚS 2240/24

IV. ÚS 2096/23

III. ÚS 3016/23

III. ÚS 1986/24

IV. ÚS 2231/24

IV. ÚS 2274/24

I. ÚS 1730/24

I. ÚS 2205/24

III. ÚS 1340/24

Pl. ÚS 3/23

II. ÚS 2126/24

IV. ÚS 1581/23

I. ÚS 2407/24

I. ÚS 2561/23

Pl. ÚS 23/24

Nejvyšší soud ze své pravomoci sjednocovat civilní judikaturu může interpretovat zákonné ustanovení v různých situacích, například i s využitím teleologické redukce pro specifické případy. Nejvyššímu soudu však nepřísluší popřít zákonodárcem nově zavedený princip obohacení pro valorizaci vnosů do společného jmění podle § 742 odst. 2 občanského zákoníku a obecné výchozí pravidlo přetvořit ve výjimku, na které se strany musí dohodnout. Takový postup představuje vykročení z mezí přípustného soudcovského dotváření zákona v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 2 odst. 1 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky.

I. ÚS 1873/24

I. ÚS 1999/24

III. ÚS 2266/24

III. ÚS 25/24

I. ÚS 1839/24

I. ÚS 2179/24