Ústavní soud

II. ÚS 1239/24

IV. ÚS 1179/24

II. ÚS 1434/24

II. ÚS 1323/24

II. ÚS 921/24

IV. ÚS 1893/23

I. ÚS 1246/24

II. ÚS 803/24

IV. ÚS 1369/24

III. ÚS 3023/23

Paušální odkaz soudu vyššího stupně na odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí bez jakékoliv vlastní argumentace je v rozporu s právem účastníka řízení na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

IV. ÚS 1430/22

I. ÚS 1283/24

III. ÚS 660/23

IV. ÚS 30/24

Trestní soudy jsou povinny kompenzovat porušení práva na přiměřenou délku trestního řízení především prostředky trestního práva (např. snížením výměry trestu odnětí svobody, mírnějším druhem trestu apod.). Zmírnění trestu musí v takovém případě učinit výslovným a měřitelným způsobem ve vztahu ke konkrétnímu trestu, který by obviněnému byl vyměřen, pokud by nedošlo k průtahům v řízení. Pokud tak nepostupují, porušují právo obviněného na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod a jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

IV. ÚS 918/24

I. ÚS 463/24

I. ÚS 1148/24

III. ÚS 1043/24

I. ÚS 2763/23

Pokud obecný soud z hlediska práva na ochranu a uspokojení restitučního nároku činí rozdíl mezi oprávněnými osobami, které žádají o naturální náhradu podle § 11a odst. 1 zákona o půdě, a oprávněnými osobami, které žádají o finanční náhradu podle § 16 odst. 1 zákona o půdě, porušuje jejich právo na rovnost zaručené čl. 1 Listiny základních práv a svobod. Žádostí o finanční náhradu podle § 16 odst. 1 zákona o půdě a jejím poskytnutím v částečné výši restituční nárok nezaniká, nebyl-li zjištěn jednoznačný projev vůle oprávněné osoby se zbytku restitučního nároku vzdát. Pokud obecný soud v takovém případě považuje restituční nárok oprávněné osoby za vypořádaný a zaniklý, porušuje její právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na ochranu legitimního očekávání, že její restituční nároky budou uspokojeny v zákonem stanoveném rozsahu dle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.

II. ÚS 3192/23

Pokud je předmětem řízení plnění ocenitelné penězi, je třeba zásadně při určení výše náhrady nákladů řízení postupovat primárně podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Nelze proto vycházet z tarifní hodnoty věci stanovené v § 9 advokátního tarifu. Opačný postup může znamenat porušení základního práva na soudní ochranu a zásah do legitimního očekávání vlastnického práva.

III. ÚS 185/24

II. ÚS 880/24

III. ÚS 450/24

IV. ÚS 3012/23

IV. ÚS 1046/24

IV. ÚS 1205/24

I. ÚS 902/24

I. ÚS 982/24

II. ÚS 933/24

III. ÚS 1176/24

II. ÚS 1262/24

I. ÚS 1101/24

I. ÚS 929/24

II. ÚS 1171/24

I. ÚS 1368/24

III. ÚS 256/24

Rozhodnutí o změně ochranného psychiatrického léčení vydané ve vykonávacím řízení není rozhodnutím ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 trestního řádu, a dovolání proti němu tudíž není ex lege přípustné. Není proto v rozporu s právem na přístup k soudu, pokud Nejvyšší soud takové dovolání odmítne.

II. ÚS 826/24

II. ÚS 1298/24

III. ÚS 2358/23

I. ÚS 1233/24

I. ÚS 768/24

I. ÚS 1234/24

I. ÚS 640/24

I. ÚS 890/24

IV. ÚS 198/24

IV. ÚS 193/24

II. ÚS 1358/24

III. ÚS 869/24

II. ÚS 1132/24

I. ÚS 942/24