Ústavní soud

III. ÚS 3060/23

III. ÚS 151/24

II. ÚS 2264/23

III. ÚS 103/24

II. ÚS 459/24

III. ÚS 2947/23

III. ÚS 423/24

II. ÚS 703/24

III. ÚS 508/24

III. ÚS 2330/23

II. ÚS 718/24

II. ÚS 604/24

III. ÚS 3328/23

III. ÚS 507/24

III. ÚS 3420/23

III. ÚS 157/24

IV. ÚS 1677/23

Zjišťuje-li soud pro účely posouzení nejlepšího zájmu dítěte názor nezletilého, musí vést pohovor tak, aby měl nezletilý úměrně svému věku a rozumové vyspělosti skutečnou možnost vyjádřit se ke všem uvažovaným formám péče. Chce-li soud v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé překročit návrhy účastníků řízení, musí jim umožnit vyjádřit se ke všem skutkovým zjištěním a změnám právního hodnocení. Zvláště, mohou-li vést k zásadním změnám dosavadního uspořádání péče.

III. ÚS 167/24

III. ÚS 2667/23

IV. ÚS 1656/23

II. ÚS 2008/23

I. ÚS 611/24

II. ÚS 3406/23

II. ÚS 3360/23

II. ÚS 562/24

II. ÚS 516/24

III. ÚS 492/24

III. ÚS 2786/23

III. ÚS 174/24

II. ÚS 659/24

I. ÚS 498/24

IV. ÚS 270/24

II. ÚS 406/24

I. ÚS 2788/23

IV. ÚS 2479/22

Nevymezil-li se stížnostní soud vůči postupu stěžovatelky s tím, že jí navržená lhůta pro doplnění blanketní stížnosti je nepřiměřená, založil tím legitimní očekávání, že s rozhodnutím posečká na případné doplnění stížnosti v avizované lhůtě.

IV. ÚS 2063/22

Soudy jsou povinny vykládat podmínku obvyklého bydliště v § 299 odst. 1 písm. a) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve prospěch odsouzeného. Obvyklé bydliště se nemusí překrývat s místem trvalého pobytu, které má primárně administrativní význam. Pokud obecný soud informuje odsouzeného o zahájení uznávacího řízení a určí mu lhůtu k volbě obhájce, není oprávněn ukončit věcné posuzování žádosti o uznání a výkon rozhodnutí jiného státu před uplynutím stanovené lhůty, aniž by obdržel vyjádření obhájcem zastoupeného odsouzeného.

III. ÚS 1580/23

II. ÚS 532/24

I. ÚS 3213/23

IV. ÚS 489/24

I. ÚS 3407/23

III. ÚS 1/24

III. ÚS 437/24

III. ÚS 85/24

II. ÚS 236/24

I. ÚS 1624/23

II. ÚS 430/24

II. ÚS 477/24

III. ÚS 300/24

III. ÚS 1723/23

Neposkytne-li soud rozhodující o stížnosti odsouzené osoby proti usnesení o přiznání náhrady nákladů poškozenému možnost se k odůvodnění stížnosti vyjádřit, jedná v rozporu s právem na rovnost účastníků řízení dle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.