Ústavní soud

II. ÚS 3190/23

II. ÚS 474/24

I. ÚS 3301/23

IV. ÚS 489/24

II. ÚS 2269/23

II. ÚS 288/24

IV. ÚS 190/24

II. ÚS 419/24

II. ÚS 3337/23

II. ÚS 236/24

IV. ÚS 2063/22

Soudy jsou povinny vykládat podmínku obvyklého bydliště v § 299 odst. 1 písm. a) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve prospěch odsouzeného. Obvyklé bydliště se nemusí překrývat s místem trvalého pobytu, které má primárně administrativní význam. Pokud obecný soud informuje odsouzeného o zahájení uznávacího řízení a určí mu lhůtu k volbě obhájce, není oprávněn ukončit věcné posuzování žádosti o uznání a výkon rozhodnutí jiného státu před uplynutím stanovené lhůty, aniž by obdržel vyjádření obhájcem zastoupeného odsouzeného.

III. ÚS 3316/23

III. ÚS 2606/23

Odvolací soud je oprávněn změnit rozhodnutí o zamítnutí návrhu na předběžné opatření pouze ve výjimečných případech. Odklon od standardního postupu musí řádně odůvodnit, zejména s ohledem na nutnou podmínku naléhavosti zatímní úpravy poměrů. Neučiní-li tak, postupuje v rozporu s právem na soudní ochranu.

III. ÚS 169/24

IV. ÚS 270/24

IV. ÚS 518/24

III. ÚS 163/24

III. ÚS 1/24

III. ÚS 437/24

IV. ÚS 2479/22

Nevymezil-li se stížnostní soud vůči postupu stěžovatelky s tím, že jí navržená lhůta pro doplnění blanketní stížnosti je nepřiměřená, založil tím legitimní očekávání, že s rozhodnutím posečká na případné doplnění stížnosti v avizované lhůtě.

III. ÚS 1723/23

Neposkytne-li soud rozhodující o stížnosti odsouzené osoby proti usnesení o přiznání náhrady nákladů poškozenému možnost se k odůvodnění stížnosti vyjádřit, jedná v rozporu s právem na rovnost účastníků řízení dle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

I. ÚS 554/24

II. ÚS 406/24

II. ÚS 488/24

III. ÚS 79/24

II. ÚS 477/24

II. ÚS 388/24

I. ÚS 3373/23

I. ÚS 498/24

IV. ÚS 3446/23

III. ÚS 651/24

III. ÚS 2723/23

I. ÚS 3096/23

Pl. ÚS 27/23

Neurčitost ustanovení zákona může založit rozpor s principy právního státu – zejména se zásadou právní jistoty a předvídatelnosti práva – podle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky až tehdy, nelze-li ustanovení zákona vyložit za použití standardních interpretačních metod a postupů. Zásady slušnosti jsou nedílnou součástí § 2958 občanského zákoníku jako významového celku. Je-li soud povolán ke stanovení výše náhrady při ublížení na zdraví, je na jeho úvaze, jakým způsobem výši náhrady určí tak, aby odpovídala zásadám slušnosti a respektovala požadavek plné náhrady újmy. Musí přitom přihlížet k okolnostem konkrétního případu tak, aby věc rozumně a spravedlivě posoudil. Ústavní soud nemůže zrušit ustanovení zákona jen z důvodu pochybností o způsobu vytvoření a využívání nezávazné interpretační pomůcky (M. N. soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví), kterou přijal k výkladu tohoto ustanovení.

I. ÚS 3330/23

IV. ÚS 3064/23

IV. ÚS 2685/23

II. ÚS 430/24

II. ÚS 3357/23

IV. ÚS 84/24

III. ÚS 3448/23

III. ÚS 31/24

IV. ÚS 286/24

II. ÚS 3233/23

I. ÚS 3465/23

III. ÚS 504/24

II. ÚS 532/24

I. ÚS 1624/23

I. ÚS 414/24

IV. ÚS 3412/23