Ústavní soud

IV. ÚS 2659/22

III. ÚS 3267/21

IV. ÚS 2678/22

IV. ÚS 2851/22

I. ÚS 2970/22

II. ÚS 2617/22

III. ÚS 2387/22

II. ÚS 2977/22

I. ÚS 2527/22

I. ÚS 2454/22

Pl. ÚS 3/22

I. ÚS 2973/22

IV. ÚS 1405/22

II. ÚS 2843/22

I. ÚS 2840/22

I. ÚS 1670/22

Požadavek policejního orgánu na činnosti spočívající ve vyhotovení a poskytnutí duplicitní SIM karty směřující na telefonního operátora lze podřadit pod dožádání podle § 8 odst. 1 trestního řádu. Uloží-li policejní orgán v trestním řízení vedeném proti fyzické osobě pořádkovou pokutu právnické osobě podle § 36 odst. 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a nikoliv podle § 66 trestního řádu, což má přímý negativní důsledek z hlediska výše uložené pokuty, poruší tím právo právnické osoby na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

I. ÚS 2864/22

III. ÚS 2890/22

IV. ÚS 2760/22

I. ÚS 2791/22

IV. ÚS 1132/22

Pokud obecný soud rozhodne v rozporu s ustáleným právním názorem na otázku, na níž spočívá rozhodnutí ve věci samé, a na odklon od něj nereaguje v odůvodnění svého rozhodnutí, porušuje právo účastníka řízení na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a jeho právo na rovnost dle čl. 37 odst. 3 Listiny.

II. ÚS 2453/22

II. ÚS 2155/22

IV. ÚS 1536/22

Zákaz nucení k výpovědi, popř. zákaz nucení k sebeobviňování, je třeba vykládat ve smyslu čl. 40 odst. 4 Listiny základních práv a svobod tak, že státní moc nemá zneužívat jeho mezí k neoprávněnému získávání usvědčujících důkazů proti tomu, kdo vypovídá v jiné věci jako svědek, byť mu byla výslovně poskytnuta možnost výpověď odmítnout. Za hrozbu či nucení k výpovědi nutno považovat i hrozbu následného stíhání za spáchání trestného činu křivé výpovědi podle § 346 odst. 2 trestního zákoníku.

II. ÚS 2415/22

I. ÚS 1694/22

III. ÚS 2289/22

III. ÚS 2301/22

III. ÚS 1922/22

III. ÚS 2276/22

III. ÚS 2300/22

IV. ÚS 1421/21

I. ÚS 3019/22

IV. ÚS 1777/22

Nepřihlédne-li Nejvyšší soud k tomu, že soud prvního stupně ve výzvě k doplnění dovolání poskytl dovolateli lhůtu delší, než stanoví zákon, a proto dovolání meritorně neprojednal jako opožděné, porušuje tím právo dovolatele na přístup k soudu a právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky.

I. ÚS 2591/22

IV. ÚS 2474/22

III. ÚS 672/22

I. ÚS 2539/22

II. ÚS 3033/22

IV. ÚS 3067/22

III. ÚS 2881/22

I. ÚS 2813/22

I. ÚS 3022/22

I. ÚS 2715/22

IV. ÚS 2486/22

II. ÚS 2886/22

III. ÚS 2874/22

III. ÚS 2927/22

II. ÚS 2237/22

III. ÚS 2914/22