Ústavní soud

III. ÚS 485/22

I. ÚS 1684/22

II. ÚS 2372/22

I. ÚS 2182/22

II. ÚS 1662/22

I. ÚS 2162/22

II. ÚS 1409/22

IV. ÚS 2087/22

III. ÚS 2249/22

III. ÚS 2314/22

III. ÚS 1701/22

IV. ÚS 1752/22

IV. ÚS 2267/22

II. ÚS 817/22

III. ÚS 1398/22

III. ÚS 3471/21

IV. ÚS 2278/22

IV. ÚS 1250/22

IV. ÚS 773/22

IV. ÚS 2303/22

II. ÚS 1458/22

II. ÚS 1669/22

III. ÚS 1722/22

I. ÚS 2297/22

IV. ÚS 329/22

IV. ÚS 2180/22

III. ÚS 2098/22

IV. ÚS 2205/22

III. ÚS 1224/22

IV. ÚS 2254/22

III. ÚS 385/22

Pokud je veden spor o peněžité plnění v konkrétní pravidelné výši za určité časové období (byť není rozhodováno o přiznání plnění, nýbrž o jeho zrušení), v němž je celkovou spornou peněžitou částku možno zjistit jednoduchým početním úkonem, je třeba při určení výše náhrady nákladů řízení postupovat podle § 8 odst. 2 nikoli podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu. Opačný postup by představoval porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právem na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny a na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny.

III. ÚS 3146/21

Nálezem ze dne 13. 9. 2022 zrušil III. senát Ústavního soudu v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy na návrh stěžovatelů Evy B. a J. B. (jedná se o pseudonym) rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. srpna 2021 č. j. 13 Co 150/2021-877 a rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 22. února 2021 č. j. 14 P 408/2018-787, a to pro rozpor s čl. 10 odst. 2. čl. 32 odst. 4 Listiny a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ústavní soud uložil Krajskému soudu v Ostravě a Okresnímu soudu v Opavě nahradit stěžovatelům náklady řízení před Ústavním soudem.

I. ÚS 2333/22

III. ÚS 1982/22

IV. ÚS 1683/22

IV. ÚS 1344/22

Pl. ÚS 7/22

Předvídá-li § 8a zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „pandemický zákon“), způsob doručování s nižším stupněm jistoty, že se sdělení o stanovení povinnosti podrobit se izolaci nebo karanténnímu opatření dostane adresátovi, a stane se tak pro něj závazným, pak, není-li stanovena povinnost k aktivnímu využívání některého z předpokládaných prostředků komunikace a současně tzv. fikce doručení, může jít případná nejistota o tom, zda bylo doručeno, pouze k tíži orgánů veřejné moci; jiný výklad by byl v rozporu s požadavkem právní jistoty podle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky. Omezení podnikatelské nebo jiné hospodářské činnosti v předem nestanoveném rozsahu podle § 2 odst. 2 písm. b) pandemického zákona obstojí v testu proporcionality zásahu do podstaty a smyslu svobody podnikání zaručené podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť ochranu života a zdraví (čl. 6 a čl. 31 Listiny) je třeba považovat za ospravedlňující důvod a legitimní cíl.

IV. ÚS 2112/22

III. ÚS 3167/21

III. ÚS 2325/22

III. ÚS 3482/21

III. ÚS 2164/22

III. ÚS 1804/22

III. ÚS 2347/22

I. ÚS 1856/22

I. ÚS 2321/22

I. ÚS 3401/21

III. ÚS 3079/21

I. ÚS 1074/22

III. ÚS 2273/22