Ústavní soud

II. ÚS 2549/21

IV. ÚS 3362/21

I. ÚS 369/21

IV. ÚS 3438/21

III. ÚS 1560/21

II. ÚS 94/22

IV. ÚS 42/22

IV. ÚS 2108/21

Pokud je veden spor o peněžité plnění v konkrétní pravidelné výši za určité časové období (byť není rozhodováno o přiznání plnění, nýbrž o jeho zrušení), v němž je celkovou spornou peněžitou částku možno zjistit jednoduchým početním úkonem, je třeba při určení výše náhrady nákladů řízení postupovat podle § 8 odst. 2 nikoli podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu. Opačný postup by představoval porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právem na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny a na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny.

I. ÚS 122/22

IV. ÚS 3130/21

III. ÚS 210/22

I. ÚS 3439/21

IV. ÚS 3412/21

IV. ÚS 202/22

II. ÚS 2482/21

IV. ÚS 3424/21

IV. ÚS 136/21

I. ÚS 222/22

III. ÚS 3396/21

II. ÚS 3297/21

IV. ÚS 3336/21

I. ÚS 3464/21

I. ÚS 292/22

II. ÚS 2226/21

Pokud obecný soud za jediný klíčový a věrohodný podklad k prokázání délky zpoždění letu považuje záznam o provedení letu vypracovaný provozujícím leteckým dopravcem, který má možnost s údaji zapisovanými do takového záznamu volně disponovat dle svých zájmů, odporuje takový postup smyslu a účelu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů, a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, spočívajícím v ochraně cestujících jako slabší smluvní strany.

II. ÚS 2685/21

II. ÚS 3224/20

II. ÚS 2523/21

II. ÚS 3470/21

II. ÚS 2550/21

II. ÚS 149/22

II. ÚS 74/22

II. ÚS 162/22

III. ÚS 3444/21

IV. ÚS 3287/21

III. ÚS 3356/21

III. ÚS 148/22

III. ÚS 3484/21

III. ÚS 3221/21

III. ÚS 31/22

III. ÚS 75/22

II. ÚS 3302/21

IV. ÚS 58/22

III. ÚS 10/22

IV. ÚS 71/22

III. ÚS 3329/21

IV. ÚS 46/22

II. ÚS 1253/21

III. ÚS 160/22

III. ÚS 3227/21

III. ÚS 3501/20

Nepřiznají-li soudy nárok na bezplatnou obhajobu, aniž by se vypořádaly s námitkami obviněného o jeho dlouhodobě neřešitelné finanční situaci, jde o porušení jeho základního práva na bezplatnou pomoc obhájce zakotveného v čl. 40 odst. 3 větě třetí Listiny základních práv a svobod.