Ústavní soud

I. ÚS 951/21

I. ÚS 33/21

I. ÚS 965/21

I. ÚS 924/21

II. ÚS 1049/21

II. ÚS 3603/20

I. ÚS 975/21

II. ÚS 12/21

II. ÚS 1937/20

I. ÚS 717/21

I. ÚS 921/21

I. ÚS 1486/20

V exekučním řízení obecným soudům přísluší zabývat se zásadními vadami exekučního titulu, přičemž jsou povinny výkon rozhodnutí zastavit podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu také v případech, v nichž by výkon rozhodnutí vedl ke zjevné nespravedlnosti, nebo byl dokonce v rozporu s principy právního státu. Při aplikaci předmětného ustanovení je pak nutné zvážit případné legitimní očekávání oprávněného, které může být založeno pravomocným soudním rozhodnutím vydaným v nalézacím řízení. Zásadně vadný exekuční titul může představovat také soudní rozhodnutí ukládající zaplatit tzv. regulační poplatek podle § 16a odst. 1 písm. f) zákona o veřejném zdravotním pojištění, ve znění zákona č. 261/2007 Sb., účinném do 30. 11. 2011, osobě, která v době hospitalizace byla nezletilá a která byla v nalézacím řízení zastoupena pouze zákonným zástupcem, jenž měl povinnost předmětný regulační poplatek uhradit.

III. ÚS 1006/21

IV. ÚS 988/21

I. ÚS 936/21

I. ÚS 573/21

IV. ÚS 1054/21

IV. ÚS 961/21

III. ÚS 955/21

III. ÚS 898/21

II. ÚS 1008/21

I. ÚS 408/21

I. ÚS 722/21

IV. ÚS 899/21

II. ÚS 528/21

II. ÚS 822/21

III. ÚS 3244/20

II. ÚS 754/21

II. ÚS 1076/21

II. ÚS 941/21

II. ÚS 525/21

II. ÚS 914/21

II. ÚS 873/21

II. ÚS 2988/19

Pokud se obecné soudy nevypořádají s argumentací účastníka řízení a svévolně nepřihlédnou k důkazu, který přímo koreluje s jeho tvrzením, poruší tím základní právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny.

II. ÚS 2949/20

Princip plné náhrady újmy na zdraví dopadá i na náhradu majetkové újmy spočívající ve ztrátě na výdělku. Peněžitá náhrada majetkové újmy poskytnutá s prodlením tedy již z ústavněprávního hlediska nepředstavuje plnou náhradu újmy na zdraví.

II. ÚS 864/21

III. ÚS 863/21

III. ÚS 3601/20

I. ÚS 734/21

II. ÚS 689/21

II. ÚS 648/21

II. ÚS 149/21

II. ÚS 608/21

I. ÚS 694/21

IV. ÚS 494/21

I. ÚS 902/21

III. ÚS 2193/19

Odkáže-li Nejvyšší správní soud na § 75 odst. 1 soudního řádu správního s tím, že skutkový stav věci byl k datu rozhodování správních orgánů zjištěn dostatečně, přestože stěžovatelem navrhovaný – a krajským soudem rozhodujícím o správní žalobě opomenutý – důkaz osvědčoval skutkový stav, který existoval již v době vydání správního rozhodnutí, dopustí se tím svévolné aplikace § 75 odst. 1 soudního řádu správního, která vede ke zkrácení práv stěžovatele v důkazním řízení před správními soudy. Taková svévole je nepřípustným zásahem do práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

I. ÚS 895/21

I. ÚS 586/21

IV. ÚS 596/21