Ústavní soud

IV. ÚS 2159/20

I. ÚS 3458/19

IV. ÚS 2109/20

IV. ÚS 2148/20

IV. ÚS 2373/20

IV. ÚS 2290/20

IV. ÚS 1959/20

IV. ÚS 1853/20

IV. ÚS 2215/20

IV. ÚS 679/20

IV. ÚS 1878/20

IV. ÚS 2040/20

IV. ÚS 1478/20

IV. ÚS 1743/20

IV. ÚS 1770/20

I. ÚS 1764/19

Obecné soudy jsou při rozhodování o výši náhrady za nemajetkovou újmu v občanskoprávním řízení povinny posoudit všechna kritéria podstatná pro určení výše náhrady nemajetkové újmy včetně těch, která již byla zohledněna v trestním řízení. Pokud tak nepostupují a své rozhodnutí v tomto smyslu řádně neodůvodní, porušují právo účastníka řízení na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

I. ÚS 1394/20

IV. ÚS 1848/20

IV. ÚS 2284/20

IV. ÚS 2123/20

I. ÚS 2175/20

III. ÚS 2355/20

III. ÚS 2055/20

II. ÚS 1776/20

III. ÚS 1504/20

II. ÚS 1749/20

III. ÚS 2206/20

III. ÚS 2044/20

II. ÚS 4162/19

Kasační závaznost nálezu Ústavního soudu lze reflektovat pouze bezpodmínečným respektováním tohoto nálezu; v řízení po něm následujícím již není prostor pro zpochybňování právních závěrů Ústavního soudu, jakož ani pro obcházení jejich smyslu. Kasační závaznost by mohla ustoupit pouze tehdy, byla-li by v následujícím řízení učiněna podstatná nová zjištění, dostatečně odlišující věc od stavu, za nějž prve rozhodoval Ústavní soud. Pokud nejde o takovou situaci a obecný soud nerespektuje kasační nález Ústavního soudu v dané věci (za nezměněného stavu), poruší právo účastníka na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

IV. ÚS 1667/20

IV. ÚS 1626/20

II. ÚS 2216/20

III. ÚS 2092/20

III. ÚS 1544/20

IV. ÚS 1653/20

IV. ÚS 1834/20

IV. ÚS 2097/20

III. ÚS 2167/20

II. ÚS 1575/20

Jednal-li účastník řízení před obecnými soudy v důvěře ve správnost poučení o nepřípustnosti opravného prostředku a nevyčerpal-li proto mimořádný opravný prostředek (dovolání), jehož přípustnost závisela na splnění některé z podmínek § 237 o. s. ř., přičemž takové dovolání nebylo nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. c) téhož zákona, neboť šlo o vztah ze spotřebitelské smlouvy, nemůže mu být tato skutečnost na překážku při podání ústavní stížnosti a při posouzení její přípustnosti podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; jinak by došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

IV. ÚS 1431/20

IV. ÚS 2197/20

III. ÚS 2277/20

IV. ÚS 1915/20

IV. ÚS 2028/20

IV. ÚS 669/20

III. ÚS 2242/20

IV. ÚS 2153/20

IV. ÚS 1116/20

III. ÚS 1598/20

II. ÚS 1932/20