Ústavní soud

III. ÚS 2607/19

IV. ÚS 2624/19

IV. ÚS 55/19

IV. ÚS 2546/19

IV. ÚS 2272/19

III. ÚS 1788/17

III. ÚS 2329/18

IV. ÚS 2513/19

IV. ÚS 2358/19

III. ÚS 2164/19

III. ÚS 2317/19

III. ÚS 130/19

III. ÚS 781/19

III. ÚS 2632/19

IV. ÚS 2400/19

IV. ÚS 2953/19

II. ÚS 383/19

II. ÚS 4235/18

Dojde-li k uzavření více nájemních smluv k téže věci (tzv. dvojí nájem), není ústavně konformní výklad, že druhá ze smluv je absolutně neplatná z důvodu počáteční právní nemožnosti plnění, neboť tento závěr je v rozporu s právem na svobodné jednání dle čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a z něj odvozeného principu ochrany autonomie vůle a smluvní svobody ve spojení se zásadou pacta sunt servanda plynoucí z čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky. Sama existence dvou nájemních smluv k téže věci nemůže opodstatňovat závěr o absolutní neplatnosti druhé z těchto smluv. Výklad nerespektující tyto principy představuje i porušení práva pronajímatele (vlastníka) vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny.

II. ÚS 2847/19

II. ÚS 2674/19

II. ÚS 455/19

II. ÚS 2697/19

II. ÚS 2896/19

II. ÚS 2812/19

II. ÚS 2958/19

II. ÚS 2621/19

II. ÚS 2499/19

II. ÚS 2813/19

II. ÚS 2326/19

II. ÚS 145/19

II. ÚS 2587/19

II. ÚS 2909/19

II. ÚS 2046/19

Obecné soudy nemohou při rozhodování o zabrání věci § 101 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku postupovat paušálně a zabrat veškeré věci se souhrnným odůvodněním, že hrozí nebezpečí, že budou eventuálně sloužit ke spáchání zločinu, naopak se musejí zabývat otázkou existence tohoto nebezpečí ve vztahu k jednotlivým typovým skupinám těchto věcí. Nebezpečí, že věc bude sloužit k spáchání zločinu, přitom nelze dovozovat z pouhé možnosti takového použití. Zabrání věci, respektive s ním spojený zásah do vlastnického práva dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, musí být odůvodněn konkrétními okolnostmi, z nichž bude vyplývat alespoň taková míra pravděpodobnosti uvedeného následku, která bude potřebu tohoto zásahu s ohledem na obvyklý chod věcí rozumně odůvodňovat. Vždy je přitom nutno zohlednit, zda stanoveného cíle nelze dosáhnout jiným způsobem, který by byl k ústavně zaručeným právům vlastníka věci šetrnější a nevyžadoval by zánik tohoto jeho práva, tedy dbát na požadavek přiměřenosti vyplývající z čl. 4 odst. 4 Listiny a také z § 96 trestního zákoníku. Z rozhodnutí soudu o zabrání věci přitom musí být seznatelné, z jakého důvodu nebylo uložení takovéto šetrnější povinnosti možné. Nerespektováním všech těchto zásad dochází k porušení práva na ochranu majetku dle čl. 11. odst. 1 Listiny a na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny.

II. ÚS 258/19

II. ÚS 2652/19

II. ÚS 2426/19

II. ÚS 2779/19

I. ÚS 2730/19

I. ÚS 4224/18

I. ÚS 208/18

I. ÚS 1989/18

III. ÚS 2852/19

I. ÚS 1998/19

III. ÚS 4174/18

I. ÚS 1284/19

I. ÚS 2309/19

I. ÚS 2344/19

I. ÚS 2413/19

I. ÚS 484/18

I. ÚS 2217/19