Ústavní soud

IV. ÚS 3831/18

IV. ÚS 3338/18

IV. ÚS 3706/18

IV. ÚS 3511/18

II. ÚS 3749/18

I. ÚS 3914/17

II. ÚS 3986/18

IV. ÚS 3992/18

I. ÚS 3017/18

II. ÚS 3811/18

II. ÚS 2830/18

II. ÚS 3611/18

IV. ÚS 1555/18

II. ÚS 3873/18

II. ÚS 3848/18

I. ÚS 3378/18

I. ÚS 3489/18

I. ÚS 3687/18

I. ÚS 2454/18

I. ÚS 735/18

I. ÚS 3567/18

II. ÚS 3761/18

I. ÚS 3832/18

II. ÚS 3897/18

IV. ÚS 614/18

II. ÚS 3648/18

I. ÚS 3143/18

I. ÚS 3612/18

I. ÚS 2055/18

IV. ÚS 1139/18

I. ÚS 3467/18

Pl. ÚS 42/18

Z hlediska posouzení toho, zda lze zákaz sezení podřadit pod zákonem stanovenou působnost pro vydávání obecně závazných vyhlášek podle § 10 písm. a) zákona o obcích je rozhodné, že všechna zákonná vymezení působnosti obce ve vztahu k pravomoci vydávat obecně závazné vyhlášky předpokládají, že na jejich základě stanovená povinnost, resp. zákaz, bude sledovat jimi vymezený účel. Zakázané sezení na všech těchto ostatních než vyhrazených místech nemůže být samo o sobě místní záležitostí, která by mohla veřejný pořádek narušit.

I. ÚS 2311/17

II. ÚS 797/18

I. ÚS 3300/18

I. ÚS 3675/18

I. ÚS 2649/18

I. ÚS 2805/18

IV. ÚS 3407/18

I. ÚS 1125/16

IV. ÚS 1097/18

I. ÚS 2855/18

I. ÚS 3600/18

I. ÚS 2981/18

IV. ÚS 1381/18

IV. ÚS 506/18

IV. ÚS 1894/18

I. ÚS 3459/18

IV. ÚS 3226/17

II. ÚS 2524/18