Ústavní soud

IV. ÚS 20/18

IV. ÚS 3011/17

II. ÚS 1226/17

Pokud dovolání splňuje všechny náležitosti stanovené v § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. a Nejvyšší soud je přesto odmítne pro vady, odepře účastníkovi řízení právo na to, aby dovolací soud posoudil dovolání alespoň z hlediska jeho přípustnosti dle § 237 o. s. ř., čímž porušuje jeho základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

IV. ÚS 3182/17

I. ÚS 3819/14

Kritický projev sdružení založeného k ochraně spotřebitelů nelze zásadně v řadě aspektů klást naroveň jiným projevům veřejné kritiky, jež mají difamační potenciál. Tento projev sice vykazuje znaky komerčního projevu (commercial speech), ale jeho působení je nasměrováno nikoli soutěžně či reklamně s cílem zainteresovat spotřebitele ke koupi výrobku (sortimentu), ale v „obráceném gardu“. Účelem projevu je tu ochrana spotřebitele, spočívající ve varování před nežádoucími vlastnostmi, resp. parametry výrobků.

I. ÚS 4079/17

IV. ÚS 168/18

Důvodem k zamítnutí stížnosti proti rozhodnutí o vazbě stěžovatele nemůže být skutečnost, že vazba již netrvá, ať už z důvodu propuštění či převedení do výkonu trestu. Smyslem přezkumu rozhodnutí o vazbě není jen dosažení propuštění z vazby, nýbrž zkoumání zákonnosti vazby po celou dobu jejího trvání, ať už pro účely morální satisfakce stěžovatele či pro potřeby uplatnění nároku na náhradu škody v případě konstatování nezákonnosti vazby.

III. ÚS 278/18

IV. ÚS 464/18

IV. ÚS 369/18

II. ÚS 3908/17

I. ÚS 511/18

IV. ÚS 3940/17

III. ÚS 508/18

III. ÚS 97/18

III. ÚS 568/18

III. ÚS 2740/17

III. ÚS 109/18

I. ÚS 519/18

III. ÚS 197/18

III. ÚS 3266/16

III. ÚS 3506/16

IV. ÚS 3563/17

III. ÚS 791/17

II. ÚS 3367/17

II. ÚS 91/18

I. ÚS 147/18

II. ÚS 388/18

IV. ÚS 1799/17

IV. ÚS 452/18

I. ÚS 3518/17

Pl. ÚS 6/17

Právo obcí a krajů na samosprávu patří k pilířům demokratického právního státu, přičemž právo mít vlastní majetek a hospodařit podle vlastního rozpočtu je součástí ústavního práva na samosprávu. Stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem, jak vyplývá z čl. 101 odst. 4 Ústavy. Zákonné zásahy do práva územních samosprávných celků vlastnit majetek a hospodařit s ním nesmějí toto právo vyprázdnit či fakticky eliminovat a musejí – s ohledem na ústavní základ práva na samosprávu – obstát v testu proporcionality. Retrospektivní působení nově přijatého zákona je zásadně přípustné, je-li nově přijatá právní regulace vhodná a potřebná k dosažení zákonem sledovaného cíle. Při poměřování „zklamané důvěry“ ve stabilitu předchozí právní úpravy na straně jedné a významu a naléhavosti důvodů nově přijaté právní úpravy na straně druhé musí být zvažováno, zda zákonodárce zachoval hranice únosnosti.

II. ÚS 3972/17

II. ÚS 1192/17

III. ÚS 745/17

I. ÚS 3698/17

II. ÚS 3948/17

IV. ÚS 477/18

IV. ÚS 353/18

I. ÚS 403/18

II. ÚS 3702/17

IV. ÚS 4063/17

II. ÚS 3584/17

III. ÚS 521/18

II. ÚS 3959/17

II. ÚS 3185/17

II. ÚS 441/18

II. ÚS 513/18

II. ÚS 9/18

I. ÚS 3661/17