Ústavní soud

II. ÚS 414/18

I. ÚS 3704/17

IV. ÚS 263/18

I. ÚS 1895/17

II. ÚS 531/15

IV. ÚS 3128/17

IV. ÚS 233/17

Obecné soudy jsou pro naplnění požadavků čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod povinny vypořádat řádně navržené a odůvodněné důkazy účastníků řízení buď jejich provedením a zhodnocením, nebo náležitým zdůvodněním zamítnutí konkrétních důkazních návrhů.

I. ÚS 3522/17

IV. ÚS 3929/17

I. ÚS 301/18

IV. ÚS 2114/17

III. ÚS 2549/17

Obecné soudy jsou při rozhodování o výši náhrady za omezení vlastnického práva regulací nájemného v období od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2006 povinny vycházet z rozdílu mezi obvyklým (tržním) nájemným v daném místě a čase, a nájemným, kterého mohl dle právní úpravy vlastník dosahovat, či kterého skutečně dosahoval; mohou však vzít v úvahu další okolnosti případu, přičemž odchýlení se od shora uvedené základní metody stanovení náhrady musí být založeno na věcných důvodech směřujících ke spravedlivému řešení věci.

II. ÚS 1998/17

II. ÚS 469/18

III. ÚS 205/18

III. ÚS 2699/16

II. ÚS 590/18

II. ÚS 333/18

II. ÚS 320/18

I. ÚS 3931/17

IV. ÚS 3159/17

III. ÚS 465/18

IV. ÚS 342/18

I. ÚS 3107/17

IV. ÚS 45/18

Započte-li se pro účely přeřazení odsouzeného do věznice s mírnějším režimem do výkonu trestu odnětí svobody vazba v jakémkoliv typu věznice, tím spíše musí soudy zohlednit, vykonal-li stěžovatel trest ve stejném typu věznice. Je-li stěžovatel z výkonu trestu odnětí svobody propuštěn v důsledku kasačního zásahu Nejvyššího soudu a tato přetržka je při posuzování splnění podmínek § 57 odst. 5 trestního zákoníku kladena k jeho tíži, dochází k porušení zásady ne bis in idem ve smyslu čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.

IV. ÚS 2032/17

II. ÚS 3881/17

IV. ÚS 464/18

II. ÚS 3368/17

IV. ÚS 542/18

III. ÚS 4125/17

IV. ÚS 276/18

III. ÚS 249/18

III. ÚS 16/18

I. ÚS 231/18

I. ÚS 3094/17

II. ÚS 6/18

Pl. ÚS 5/18

III. ÚS 71/17

I. ÚS 403/18

II. ÚS 3908/17

IV. ÚS 3563/17

III. ÚS 791/17

II. ÚS 4049/17

I. ÚS 511/18

III. ÚS 251/18

IV. ÚS 168/18

Důvodem k zamítnutí stížnosti proti rozhodnutí o vazbě stěžovatele nemůže být skutečnost, že vazba již netrvá, ať už z důvodu propuštění či převedení do výkonu trestu. Smyslem přezkumu rozhodnutí o vazbě není jen dosažení propuštění z vazby, nýbrž zkoumání zákonnosti vazby po celou dobu jejího trvání, ať už pro účely morální satisfakce stěžovatele či pro potřeby uplatnění nároku na náhradu škody v případě konstatování nezákonnosti vazby.

II. ÚS 388/18

IV. ÚS 369/18

II. ÚS 3948/17