Ústavní soud

IV. ÚS 1399/17

III. ÚS 1905/17

II. ÚS 4119/16

III. ÚS 1933/17

II. ÚS 1886/17

III. ÚS 406/17

III. ÚS 1761/17

III. ÚS 3494/16

II. ÚS 948/17

III. ÚS 305/17

III. ÚS 2452/16

III. ÚS 1537/17

I. ÚS 1928/17

II. ÚS 1000/17

II. ÚS 1148/17

III. ÚS 1686/17

Pl. ÚS 22/16

Úprava přikázání incidenčního sporu jinému soudci insolvenčního soudu podle § 160 odst. 2 insolvenčního zákona (ve znění do 30. 6. 2017), sloužící jako výjimka ze zákonného pravidla jednotnosti insolvenčního řízení před jedním soudem a soudcem, nevylučuje plně obecná pravidla přidělování věcí podle rozvrhu práce. K přikázání incidenčního sporu tedy může dojít pouze podle pravidel rozvrhu práce. Rozvrh práce musí stanovit jasná a konkrétní pravidla pro užití § 160 odst. 2 insolvenčního zákona s ohledem na rozhodovací poměry toho kterého insolvenčního soudu. Možnost přikázání incidenčního sporu jinému soudci slouží především pro případy tzv. zastavení nápadu incidenčních sporů soudci, který řeší insolvenční věc, z níž tyto spory vzešly. Přikázání již přiděleného incidenčního sporu jinému soudci (přerozdělení věci) je možné výjimečně, v případech svou závažností srovnatelných s nahrazením soudce podle obecných pravidel zákona o soudech a soudcích.

III. ÚS 2706/16

II. ÚS 315/14

Pokud Nejvyšší správní soud zamítne kasační stížnost z důvodů, které Ústavní soud opakovaně označil jako neústavní, porušuje tím právo účastníka řízení na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 846/17

II. ÚS 1683/17

I. ÚS 740/15

Formálně bezvadné rozhodnutí soudu založené na důvodech označených jako protiústavní v předchozím nálezu Ústavního soudu porušuje právo na přesvědčivé soudní rozhodnutí, které je součástí práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 1343/17

I. ÚS 1274/16

Nezohlední-li obecný soud dřívější rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, z níž lze jednoznačně dovodit sjednocení přístupu k neplatnosti rozhodčích doložek a tím i k nedostatku pravomoci rozhodce vydávajícího exekuční titul, poruší právo účastníka řízení na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a následně i právo vlastnit majetek podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

I. ÚS 2002/16

III. ÚS 1768/17

II. ÚS 2888/16

II. ÚS 592/17

II. ÚS 429/17

II. ÚS 1111/17

II. ÚS 2368/16

II. ÚS 1698/17

II. ÚS 1708/17

II. ÚS 1492/17

II. ÚS 1790/17

III. ÚS 705/17

III. ÚS 355/16

II. ÚS 1750/17

II. ÚS 4091/16

II. ÚS 644/17

II. ÚS 416/17

II. ÚS 1941/17

I. ÚS 860/17

II. ÚS 1449/17

IV. ÚS 1267/17

I. ÚS 1666/17

IV. ÚS 1416/17

I. ÚS 349/17

Církevní právnické osoby mají zákonem založeno legitimní očekávání na vypořádání jejich historického majetku. Vydal-li stát pozemky, které byly ve prospěch historických vlastníků blokovány, a to bez ohledu na zákonný zákaz a práva historických vlastníků jiným restituentům jako náhradní pozemky, prohloubil zásah do práv historického vlastníka, jenž započal v období po roce 1948, pokračoval nečinností demokratického zákonodárce a byl dovršen převodem na třetí osobu.

IV. ÚS 573/17

III. ÚS 1862/16

Vydá-li stát pozemky, které byly ve prospěch historických vlastníků blokovány, bez ohledu na zákonný zákaz plynoucí z § 29 zákona o půdě jiným restituentům jako pozemky náhradní, prohloubí trvající zásah do práv těchto historických vlastníků.