Ústavní soud

II. ÚS 4092/16

II. ÚS 130/17

II. ÚS 3107/16

IV. ÚS 3678/16

IV. ÚS 3583/16

IV. ÚS 1980/16

II. ÚS 657/17

I. ÚS 2744/16

II. ÚS 226/17

I. ÚS 868/17

I. ÚS 1842/16

IV. ÚS 1584/16

Civilní soudy jsou povinny posuzovat otázku omezení svéprávnosti důsledně na základě řádně zjištěného skutkového stavu tak, aby rozsah omezení svéprávnosti zásadně odpovídal skutečným vlastnostem a schopnostem a zejména nejlepšímu zájmu daného člověka, který nemůže být zjednodušeně vnímán pouze jako zájem na omezování svéprávnosti v co možná nejmenší míře.

II. ÚS 1932/16

IV. ÚS 1981/16

IV. ÚS 511/17

II. ÚS 552/17

II. ÚS 2958/16

II. ÚS 4065/16

II. ÚS 3777/16

II. ÚS 1017/16

IV. ÚS 674/17

II. ÚS 73/17

IV. ÚS 833/16

IV. ÚS 3837/16

IV. ÚS 3414/16

II. ÚS 935/16

II. ÚS 2013/16

II. ÚS 744/17

II. ÚS 7/17

III. ÚS 1056/17

II. ÚS 3025/16

IV. ÚS 423/17

II. ÚS 820/17

II. ÚS 970/17

II. ÚS 3751/16

II. ÚS 20/17

I. ÚS 1920/16

I. ÚS 3506/15

II. ÚS 225/16

II. ÚS 4187/16

II. ÚS 3913/16

I. ÚS 108/17

II. ÚS 647/16

I. ÚS 1137/16

II. ÚS 2451/16

I. ÚS 611/17

II. ÚS 2357/16

Pokud obecné soudy nezohlední postižení účastníka řízení a další dokumenty, které mají k dispozici, a nezastaví exekuci pro existenci „jiného důvodu“, nesprávně aplikují § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., čímž porušují právo účastníka na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a také jeho právo vlastnit majetek dle čl. 11 odst. 1 Listiny.

IV. ÚS 3541/16

III. ÚS 652/17

IV. ÚS 3428/16