Ústavní soud

IV. ÚS 607/17

I. ÚS 164/17

III. ÚS 1078/17

II. ÚS 1054/17

I. ÚS 884/17

III. ÚS 441/17

II. ÚS 3660/16

II. ÚS 1011/17

IV. ÚS 4272/16

I. ÚS 566/17

III. ÚS 1189/16

III. ÚS 837/17

II. ÚS 127/17

I. ÚS 3823/16

I. ÚS 969/17

II. ÚS 755/17

I. ÚS 1510/16

I. ÚS 3682/16

Nejvyšší soud je při posuzování dovolání povinen postupovat vstřícněji k právu dovolatele na soudní ochranu, neboli ve prospěch umožnění přístupu k soudu. Pokud Nejvyšší soud dovolání odmítne pro vady, kterými však dovolání ve skutečnosti netrpí, poruší tím ústavně garantované právo dotčeného účastníka na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

I. ÚS 893/17

I. ÚS 252/17

II. ÚS 2479/16

II. ÚS 90/17

IV. ÚS 777/17

III. ÚS 1045/17

I. ÚS 262/17

I. ÚS 1999/16

I. ÚS 183/17

I. ÚS 46/17

I. ÚS 843/17

I. ÚS 515/17

III. ÚS 848/17

I. ÚS 287/17

I. ÚS 1053/17

I. ÚS 394/17

IV. ÚS 838/17

I. ÚS 4254/16

I. ÚS 501/17

III. ÚS 4144/16

I. ÚS 3187/16

I. ÚS 4001/14

I. ÚS 718/17

IV. ÚS 520/17

IV. ÚS 752/17

I. ÚS 425/17

Jestliže dovolací soud zjistí, že dovolatel uplatnil jako dovolací důvod otázku skutkovou, tuto skutečnost nelze ztotožňovat s vadou dovolání spočívající v tom, že neobsahuje vymezení důvodu dovolání ve smyslu § 241b odst. 2 a 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. ledna 2013. Dovolací soud posoudí, zda takovéto dovolání bude považovat za přípustné z důvodu, že dovolatelem předestřená skutková otázka s ohledem na její průmět do jeho základních práv a svobod zakládá přípustnost podle § 237 o. s. ř., ve znění účinném od 1. ledna 2013. Odmítne-li Nejvyšší soud dovolání pro údajné vady a nepostupuje-li vstřícněji k právu dovolatele na soudní ochranu, tedy ve prospěch uplatnění jeho subjektivních práv, odepře mu takovým postupem přístup k dovolacímu soudu a poruší tím jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Návrh a řízení před Ústavním soudem Nálezem ze dne 19. 4. 2017 zrušil I. senát Ústavního soudu v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy na návrh stěžovatele J. B. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. listopadu 2016 č. j. 25 Cdo 4398/2016-189 pro rozpor s čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny. Ve zbytku ústavní stížnost odmítl pro nepřípustnost.

IV. ÚS 1612/16

I. ÚS 817/17

IV. ÚS 3522/16

I. ÚS 4075/16

IV. ÚS 1584/16

Civilní soudy jsou povinny posuzovat otázku omezení svéprávnosti důsledně na základě řádně zjištěného skutkového stavu tak, aby rozsah omezení svéprávnosti zásadně odpovídal skutečným vlastnostem a schopnostem a zejména nejlepšímu zájmu daného člověka, který nemůže být zjednodušeně vnímán pouze jako zájem na omezování svéprávnosti v co možná nejmenší míře.

I. ÚS 2744/16