Ústavní soud

IV. ÚS 978/15

I. ÚS 2519/15

I. ÚS 1703/15

I. ÚS 4033/14

I. ÚS 250/15

I. ÚS 290/15

Obecné soudy jsou i při respektu ke specifické, přísně formální povaze institutu směnky a jeho historickým kořenům povinny vždy přihlédnout i k okolnostem konkrétní věci. Při své rozhodovací činnosti musí hledat taková interpretační a aplikační východiska, která zabrání zneužívání práv v důsledku aplikace směnečných institutů nepřiměřeně v neprospěch některého z účastníků směnečných vztahů.

I. ÚS 2379/15

III. ÚS 2586/15

IV. ÚS 2702/15

II. ÚS 728/15

Pokud obvodní soud posoudil otázku dluhu nezletilého pojištěnce vzniklého na základě § 16a odst. 1 písm. f) zákona o veřejném zdravotním pojištění za poskytnutí lůžkové péče (hospitalizace) v nemocničním zařízení v podobě regulačního poplatku tak, že se jedná o výlučný dluh jeho zákonného zástupce, jde o výklad ústavně konformní.

I. ÚS 2286/14

I. ÚS 878/15

Nejvyšší soud se dopouští porušení práva na spravedlivý proces a práva na zákonného soudce, když odmítne dovolání s formalistickým obecným konstatováním, že dovolatel nesděluje, v čem spatřuje naplnění podmínek přípustnosti dovolání, aniž by se soud s obsahem dovolání vypořádal a zdůvodnil, v čem konkrétně nedostatky spatřuje.

I. ÚS 2496/15

I. ÚS 2643/15

III. ÚS 2056/15

I. ÚS 2280/15

II. ÚS 1563/15

II. ÚS 2328/15

II. ÚS 2618/15

III. ÚS 2265/15

II. ÚS 2593/15

I. ÚS 2478/15

IV. ÚS 2481/14

III. ÚS 2288/15

Pokud obecný soud v rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení obnovy trestního řízení náležitě nerozptýlí pochybnosti o pravé totožnosti osoby odsouzené k trestu vyhoštění a nevyvrátí námitku, že vydávané osobě hrozí v zemi původu uložení trestu smrti, porušuje tím základní právo takové osoby na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

I. ÚS 1229/15

II. ÚS 1706/14

IV. ÚS 1020/15

IV. ÚS 1382/15

III. ÚS 3602/13

I. ÚS 1841/15

IV. ÚS 664/15

II. ÚS 790/15

I. ÚS 2630/15

II. ÚS 2526/14

II. ÚS 2428/15

I. ÚS 2222/15

IV. ÚS 2405/14

IV. ÚS 1483/15

II. ÚS 929/15

II. ÚS 2540/15

I. ÚS 2317/15

III. ÚS 2360/15

I. ÚS 4010/14

Pl. ÚS 13/14

Ustanovení § 16 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění vyhlášky č. 432/2002 Sb., kterým se stanoví sazba odměny za znalecké posudky, neporušuje právo podnikat (čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) ani zákaz nucených prací (čl. 9 odst. 1 Listiny). Činnost znalce, spočívající ve zpracování znaleckých posudků vyžádaných orgány veřejné moci za účelem jejich provedení coby důkazního prostředku v řízení před nimi, totiž nelze považovat za ryze podnikatelskou činnost vykonávanou za účelem zisku, jelikož znalec nenese riziko podnikání a do odměny, kterou za svoji činnost dostává, se nepromítají vynaložené náklady (ty jsou znalci hrazeny zvlášť). Jedná se tedy o činnost ve „veřejném zájmu“ pro účely řízení před orgány veřejné moci. Jeho protiústavnost by mohla být dána pouze tehdy, pokud by z dané činnosti neplynul zisk vůbec žádný, příp. by z ní minimální zisk plynul, avšak současně by byla stanovena např. povinnost zpracovávat znalecké posudky osobami s určitou specializací.

I. ÚS 1676/15

III. ÚS 569/15

I. ÚS 2516/15

II. ÚS 3911/13

II. ÚS 1297/14

III. ÚS 2664/15