Ústavní soud

IV. ÚS 1963/15

II. ÚS 1474/15

II. ÚS 1561/15

II. ÚS 2571/15

I. ÚS 317/15

II. ÚS 2235/15

III. ÚS 2284/15

I. ÚS 1779/15

III. ÚS 693/15

III. ÚS 2613/15

II. ÚS 1780/15

I. ÚS 2455/15

I. ÚS 2622/15

III. ÚS 2301/15

III. ÚS 2168/15

III. ÚS 1958/15

III. ÚS 1670/15

III. ÚS 2308/15

II. ÚS 2694/15

III. ÚS 1341/15

III. ÚS 2497/15

III. ÚS 2371/15

III. ÚS 455/15

III. ÚS 893/15

III. ÚS 2181/15

I. ÚS 2496/15

II. ÚS 728/15

Pokud obvodní soud posoudil otázku dluhu nezletilého pojištěnce vzniklého na základě § 16a odst. 1 písm. f) zákona o veřejném zdravotním pojištění za poskytnutí lůžkové péče (hospitalizace) v nemocničním zařízení v podobě regulačního poplatku tak, že se jedná o výlučný dluh jeho zákonného zástupce, jde o výklad ústavně konformní.

I. ÚS 878/15

Nejvyšší soud se dopouští porušení práva na spravedlivý proces a práva na zákonného soudce, když odmítne dovolání s formalistickým obecným konstatováním, že dovolatel nesděluje, v čem spatřuje naplnění podmínek přípustnosti dovolání, aniž by se soud s obsahem dovolání vypořádal a zdůvodnil, v čem konkrétně nedostatky spatřuje.

I. ÚS 2519/15

IV. ÚS 978/15

I. ÚS 1703/15

III. ÚS 2586/15

I. ÚS 2379/15

IV. ÚS 2702/15

I. ÚS 250/15

I. ÚS 2286/14

I. ÚS 290/15

Obecné soudy jsou i při respektu ke specifické, přísně formální povaze institutu směnky a jeho historickým kořenům povinny vždy přihlédnout i k okolnostem konkrétní věci. Při své rozhodovací činnosti musí hledat taková interpretační a aplikační východiska, která zabrání zneužívání práv v důsledku aplikace směnečných institutů nepřiměřeně v neprospěch některého z účastníků směnečných vztahů.

I. ÚS 4033/14

II. ÚS 997/15

I. ÚS 4011/14

Pl. ÚS 18/14

Ponechání možnosti stanovení daně bez časového omezení nebo po dobu, jež postrádá jakékoliv rozumné odůvodnění, je v rozporu se zásadou právní jistoty, vyplývající ze zásady právního státu zakotvené v čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky. Zákonná pravidla určující běh a délku lhůty pro stanovení daně zároveň nesmí doznat změn v příliš krátké době před jejím uplynutím, neboť dotčené daňové subjekty musí být schopny této změně přizpůsobit své jednání. V opačném případě by se jednalo o nepřípustnou nepravou retroaktivitu, kterou by bylo možno odůvodnit jen při existenci silného veřejného zájmu na straně veřejné moci, převažujícího nad oprávněným zájmem daňových subjektů na definitivním vypořádání jejich právních vztahů.

III. ÚS 2056/15

II. ÚS 1563/15

II. ÚS 2328/15

II. ÚS 2618/15

III. ÚS 2265/15

I. ÚS 3667/14

II. ÚS 2093/15

I. ÚS 58/15

IV. ÚS 1020/15