Ústavní soud

II. ÚS 1260/15

I. ÚS 3655/14

IV. ÚS 438/15

II. ÚS 874/15

I. ÚS 1198/15

I. ÚS 1347/15

II. ÚS 3613/14

II. ÚS 2412/14

II. ÚS 765/15

I. ÚS 1397/15

I. ÚS 742/15

I. ÚS 208/15

I. ÚS 2457/13

I. ÚS 3857/14

I. ÚS 3944/14

Osobní slyšení osoby, o jejímž zbavení osobní svobody je rozhodováno, je základní institucionální zárukou spravedlnosti řízení, a to včetně řízení vazebního. Pro povinnost osobního slyšení obviněného přitom není rozhodující typ řízení o vazbě (tj. rozhodování o žádosti o propuštění na svobodu, o pokračování vazby atd.), ale časový interval, jenž uplynul od posledního osobního slyšení obviněného soudem. Návrh a řízení před Ústavním soudem Nálezem ze dne 18. 5. 2015 zrušil I. senát Ústavního soudu v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy na návrh stěžovatele D. R. usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 9 To 460/2014-23 ze dne 13. 11. 2014 a usnesení Okresního soudu ve Znojmě č. j. Nt 118/2014-10 ze dne 27. 10. 2014 pro rozpor s čl. 8 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Návrh, aby Ústavní soud rozhodl o propuštění stěžovatele z vazby, byl odmítnut pro nepříslušnost. Narativní část Usnesením okresního soudu ze dne 21. 3. 2014 byl stěžovatel vzat do vazby, a to ze všech zákonných vazebních důvodů. Stěžovatel podal dne 10. 10. 2014 žádost o propuštění z vazby; státní zástupce následně navrhl soudu rozhodnout o dalším trvání vazby pro pokračující existenci důvodů tzv. útěkové a předstižné vazby. Okresní soud doručil návrh státního zástupce stěžovateli s tím, že o obou návrzích bude rozhodovat dne 27. 10. 2014, a upozornil jej, že do té doby může zaslat své písemné vyjádření. Následně okresní soud konal ve věci neveřejné zasedání, k němuž stěžovatele nepředvolal ani ho o jeho konání nevyrozuměl. Napadeným usnesením okresní soud nepřijal písemný slib stěžovatele ani další opatření nahrazující vazbu, zamítl stěžovatelovu žádost o propuštění na svobodu a ponechal jej v tzv. útěkové a předstižné vazbě. Napadeným usnesením zamítl krajský soud stěžovatelovu stížnost proti výše uvedenému usnesení. Stěžovatel namítal, že postupem obecných soudů bylo porušeno jeho právo na osobní svobodu a právo na projednání věci v jeho přítomnosti.

I. ÚS 222/15

I. ÚS 262/15

I. ÚS 4047/14

Při zkoumání dodržení podmínek § 142a odst. 1 občanského soudního řádu (zaslání tzv. předžalobní výzvy coby předpokladu pro přiznání nákladů řízení úspěšnému žalobci) jsou obecné soudy povinny zvážit, zda si je žalovaný vědom výše a titulu svého závazku a zda mu v případě existence více závazků vůči žalobci mohly vzniknout pochybnosti o tom, který závazek má k uvedené výzvě splnit. Nezohlednění skutečného významu § 142a občanského soudního řádu, jímž je zamezení neúměrnému a neúčelnému navyšování nákladů soudního řízení, je projevem přepjatého formalismu a má za následek porušení práva žalobce na spravedlivý proces.

I. ÚS 973/15

IV. ÚS 3415/13

I. ÚS 3908/14

IV. ÚS 1236/15

III. ÚS 1059/14

I. ÚS 3211/14

III. ÚS 2391/14

IV. ÚS 1278/15

III. ÚS 729/15

III. ÚS 264/15

I. ÚS 412/15

I. ÚS 4066/14

III. ÚS 1103/15

III. ÚS 3293/14

III. ÚS 2429/14

Ústavně zaručenému právu na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod) odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tom rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně logickým způsobem vypořádat s argumentačními tvrzeními uplatněnými účastníky.

IV. ÚS 3152/14

III. ÚS 510/15

III. ÚS 1164/14

I. ÚS 3072/14

III. ÚS 3455/14

IV. ÚS 856/14

III. ÚS 3141/14

III. ÚS 3014/14

III. ÚS 1002/14

I. ÚS 958/15

III. ÚS 3566/13

I. ÚS 26/15

IV. ÚS 3596/14

III. ÚS 1111/15

III. ÚS 720/15

IV. ÚS 2227/14

IV. ÚS 950/15