Ústavní soud

I. ÚS 3097/14

IV. ÚS 571/15

I. ÚS 477/15

IV. ÚS 429/15

IV. ÚS 3796/14

III. ÚS 520/15

I. ÚS 3986/14

IV. ÚS 174/15

I. ÚS 1533/14

IV. ÚS 389/15

I. ÚS 469/15

IV. ÚS 885/15

I. ÚS 1498/14

I. ÚS 727/15

IV. ÚS 215/15

I. ÚS 1188/15

III. ÚS 345/15

III. ÚS 1330/13

III. ÚS 3799/14

III. ÚS 3065/14

III. ÚS 3077/14

III. ÚS 1006/15

I. ÚS 1549/11

Aplikace ustanovení § 192 odst. 1 insolvenčního zákona ve znění neumožňujícím popírání pohledávek insolvenčními věřiteli nemůže s ohledem na jeho nesoulad s ústavním pořádkem vést k tomu, že by se přihlášený věřitel v insolvenčním řízení nedomohl soudního přezkumu pravosti, výše nebo pořadí pohledávky přihlášené jiným věřitelem. Právní účinky tak musejí být přiznány i popěrnému úkonu věřitele učiněnému před novelou ustanovení § 192 odst. 1 insolvenčního zákona; jakýkoli jiný postup je porušením práva tohoto věřitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Pro výsledek hlasování o odvolání insolvenčního správce ustanoveného soudem na první schůzi věřitelů konané po přezkumném jednání (§ 29 odst. 1 insolvenčního zákona) je určující celková výše přihlášených pohledávek ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů s právem hlasu, a nikoliv celková výše přihlášených pohledávek včetně pohledávek věřitelů bez hlasovacích práv. Insolvenční soud nesmí volně rozhodovat o tom, zda určitou pohledávku při přezkumném jednání přezkoumá nebo ne, a pouze na základě své vůle tak oddalovat její přezkum nařízením zvláštního přezkumného jednání po uplynutí zákonem stanovených lhůt.

IV. ÚS 1005/15

III. ÚS 197/15

Při rozhodování o nároku na přiznání přiměřeného zadostiučinění podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, musí obecné soudy vždy hodnotit konkrétní okolnosti případu, a to bez ohledu na formu přiznaného zadostiučinění (morální satisfakce či finanční kompenzace) a své rozhodnutí náležitě odůvodnit. V případě přiznání přiměřeného zadostiučinění ve formě morální satisfakce (konstatování porušení práva, eventuálně omluvy) musí obecný soud reflektovat pravidla stanovená v judikatuře Ústavního soudu, Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu pro posouzení nároku na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem. Opačným postupem bude jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné a poruší tím stěžovatelovo právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

III. ÚS 554/15

III. ÚS 3886/14

IV. ÚS 704/15

III. ÚS 417/15

III. ÚS 1794/14

III. ÚS 1061/15

IV. ÚS 256/15

IV. ÚS 145/15

IV. ÚS 965/15

III. ÚS 3783/14

III. ÚS 373/15

III. ÚS 3180/13

IV. ÚS 945/14

I. ÚS 3794/14

I. ÚS 141/15

I. ÚS 3807/14

I. ÚS 761/15

II. ÚS 2984/14

I. ÚS 933/15

I. ÚS 836/15

II. ÚS 383/15

III. ÚS 182/15

II. ÚS 1116/15

I. ÚS 782/15

I. ÚS 3186/14