Jestliže se soud náležitě nebo vůbec nevypořádá s konkrétními námitkami uvedenými v řádně doručeném dodatečném odůvodnění stížnosti, které jsou přitom způsobilé ovlivnit jeho rozhodnutí, a provede pouze obecný přezkum stížností napadeného usnesení, poruší tím stěžovatelovo právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na osobní svobodu dle čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Usnesení25. 9. 2014

III. ÚS 2619/14

Usnesení25. 9. 2014

I. ÚS 258/14

I. ÚS 996/14

I. ÚS 622/14

I. ÚS 499/14

III. ÚS 1025/14

I. ÚS 2780/14

III. ÚS 2317/14

III. ÚS 1418/14

III. ÚS 1958/14

III. ÚS 1749/14

II. ÚS 3012/13

Pokud účastnící řízení vědomě neunesou břemeno tvrzení a břemeno důkazní, v důsledku čehož nemohla být posouzena důvodnost jejich nároku, nemohou legitimně očekávat, že jim ochrana jejich práv, na kterou sami vědomě rezignovali, bude poskytnuta ze strany Ústavního soudu. K absolutní neplatnosti právního úkonu je obecný soud povinen přihlédnout sám z úřední povinnosti.

IV. ÚS 2259/14

III. ÚS 1060/14

IV. ÚS 2494/14

I. ÚS 3216/13

Na péči o děti mají zásadně stejné právo oba rodiče, a to stejnou měrou. Zásah do tohoto práva musí být odůvodněn ochranou jiného dostatečně silného legitimního zájmu, kterým zpravidla bude ochrana nejlepšího zájmu dítěte. Nejlepší zájem dítěte je hlavním kritériem rovněž při posuzování zásadní změny poměrů, která by odůvodnila změnu rozhodnutí o péči o děti. Obecné soudy musí při rozhodování o nové úpravě péče o děti vzít v potaz otázku stability výchovného prostředí, jež však není abstraktním principem, ale musí být posuzována s ohledem na nejlepší zájem dítěte v konkrétním případě.

IV. ÚS 2466/14

IV. ÚS 2163/14

IV. ÚS 2217/14

IV. ÚS 2203/14

IV. ÚS 2002/14

IV. ÚS 2428/14