Ústavní soud

Pl. ÚS 44/13

Pokud zákonodárce z možných alternativ právní úpravy omezující svobodu podnikání zvolí tu zjevně nejméně šetrnou, jež může mít ve vztahu k určité skupině adresátů (zde k menším distributorům pohonných hmot) tzv. rdousící účinek (zde spočívající již v samotné obtížnosti opatřit si požadovanou částku kauce), jedná se o porušení čl. 26 Listiny základních práv a svobod. Návrh a řízení před Ústavním soudem Plénum Ústavního soudu dne 13. 5. 2014 nálezem sp. zn. Pl. ÚS 44/13 vyhovělo návrhu skupiny senátorů na zrušení části ustanovení § 6i odst. 1 a § 6i odst. 2 zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách). Ústavní soud shledal, že napadená ustanovení jsou v rozporu se svobodou podnikání, jejíž ochrana je zaručena čl. 26 Listiny, a ke dni 30. 6. 2015 je zrušil. V části týkající se zrušení ustanovení § 6j výše uvedeného zákona návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.

II. ÚS 1390/14

II. ÚS 492/14

IV. ÚS 2327/13

IV. ÚS 2327/13 Okolnosti uplatnění principu právní jistoty ve vztahu k derogaci vyhlášky č. 484/2000 Sb.

IV. ÚS 805/14

I. ÚS 1550/13

V případě, že odvolací soud mění výrok soudu nalézacího v restitučním sporu v neprospěch žalobce, je povinen se vyrovnat se závěry soudu I. stupně i relevantními argumenty žalobců. Opačný postupem zasáhne do žalobcova práva na spravedlivý proces zakotveným v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V případě, že Nejvyšší soud odmítne dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. pouhým odkazem na zákonné ustanovení, aniž alespoň naznačí, jak byla předmětná právní otázka v jeho judikatuře již řešena, resp. jakými úvahami se při odmítnutí dovolání řídil, poruší právo účastníka řízení na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny.

II. ÚS 942/14

IV. ÚS 497/14

II. ÚS 741/14

IV. ÚS 3781/13

I. ÚS 1838/13

Obecný soud je povinen se vypořádat s argumenty žalobce, třebaže takové argumenty prima facie mohou být relevantními. Opačným postupem bude jednat v rozporu se zákazem libovůle vyvěrajícího z principu spravedlivého procesu garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V případě rozhodování obecného soudu o nákladech řízení státu zastoupeného advokátem (disponujícího přitom rozsáhlým odborným aparátem – zde Ministerstvo financí) je obecný soud povinen náležitě odůvodnit účelnost nákladů vynaložených na toto zastoupení. Opačným postupem poruší právo účastníka řízení na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.

II. ÚS 1273/14

I. ÚS 3837/13

II. ÚS 367/14

IV. ÚS 1221/14

II. ÚS 3686/13

IV. ÚS 2843/13

II. ÚS 2788/13

III. ÚS 1597/14

II. ÚS 2350/13

I. ÚS 3445/13

II. ÚS 3764/12

Z charakteru právního státu lze dovodit i legitimní požadavek, že se každý může spolehnout na to, že mu státní moc dopomůže k realizaci jeho subjektivních nároků a nebude mu v jejich uplatnění bránit. Požadavek právní jistoty se dotýká jak tvorby práva, tak aplikace práva. Zásady právní jistoty a předvídatelnosti soudního rozhodnutí opravňují účastníka řízení předpokládat, že soud zná právo a že bude výkladově jednoznačná ustanovení obecně závazných předpisů vykládat v souladu s jejich jednoznačností.

II. ÚS 792/14

II. ÚS 1810/13

Rozhodnutí obecného soudu v otázce posouzení platnosti spotřebitelské smlouvy založené na formalistickém a selektivním hodnocení jejích ustanovení, co se týče rovnováhy práv a povinností smluvních stran, postrádající náležité vypořádání se s námitkami účastníka řízení, vede k porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), neboť jde o případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry.

II. ÚS 1369/14

II. ÚS 3362/13

II. ÚS 3630/13

II. ÚS 4674/12

I. ÚS 2014/13

Ačkoliv občanský soudní řád nestanovuje povinnost obecným soudům doručovat opis odvolání účastníka řízení směřujícího jen proti rozhodnutí o nákladech řízení protistraně, příp. za účelem jeho projednání nařizovat ústní jednání, může daný požadavek v konkrétním případě vyplynout z nutnosti ochrany procesních práv účastníka řízení, jež jsou součástí práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod).

I. ÚS 933/14

I. ÚS 1008/13

Pokud soud odmítne návrh účastníka na vydání předběžného opatření s poukazem na § 75b odst. 2 o. s. ř. pouze z toho důvodu, že účastník uhradil požadovanou jistotu na jiný bankovní účet příslušného soudu než ten, který byl pro přijímání jistot určen a vyhodnotí jeho podání za nikoliv včasné, bude takový výklad soudu považován za nepřípustně formalistický a současně zasáhne do práva účastníka na spravedlivý proces a přístup k soudu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

IV. ÚS 666/14

IV. ÚS 822/14

I. ÚS 75/14

I. ÚS 4227/12

Obecné soudy jsou povinny při stanovení výše zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. přihlédnout ke všem relevantním konkrétním okolnostem případu, nikoliv jen k těm kritériím, která jsou v daném ustanovení explicitně vyjmenována. Mezi takové konkrétní okolnosti případu výslovně neuvedené v zákoně může patřit například i mimořádnost období, v němž ke vzniku nemajetkové újmy došlo. Pokud obecné soudy při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění mechanicky uváží toliko kritéria explicitně v zákoně vyjmenovaná, aniž by se vůbec zabývaly existencí dalších relevantních okolností případu, poruší čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 3711/13

II. ÚS 3662/13

I. ÚS 2444/13

III. ÚS 1155/14

IV. ÚS 167/14

I. ÚS 2448/13

III. ÚS 587/14

Skutečnost, že stěžovatel, ani jeho obhájce nebyli přítomni při výpovědi spoluobviněného, získané při příležitosti jeho vzetí do vazby, a nemohli klást vyslýchanému otázky, má nutně vliv na hodnocení důkazní síly takové výpovědi. Nebrání však použití výpovědi jako důkazu za situace, když výslech spoluobviněného prováděl soudce za účasti obhájce spoluobviněného, přičemž stěžovatel v dalším průběhu řízení měl možnost se s touto výpovědí alespoň dodatečně seznámit a byl rovněž přítomen při jejím přečtení v hlavním líčení, takže měl příležitost se k jejímu obsahu vyjádřit. Pro posouzení dodržení podmínek spravedlivého procesu však je podstatné především to, že výpověď spoluobviněného není jediným důkazem, o nějž se odsuzující rozsudek opírá. Pokud ze všech okolností případu přesvědčivě vyplývá, že podmínky neodkladnosti úkonu byly skutečně dány, potom pouhý nedostatek podrobného písemného zdůvodnění neodkladnosti úkonu v příkazu k prohlídce, byť je namístě jej hodnotit negativně, nemusí být nutně posuzován jako ústavněprávní pochybení, vedoucí k nepoužitelnosti důkazu.

IV. ÚS 638/14

II. ÚS 776/14

II. ÚS 101/14

III. ÚS 1410/14

IV. ÚS 3476/13

IV. ÚS 3493/13

III. ÚS 1604/13

Vychází-li obecný soud při právním posuzování věci z domněnek a předpokladů, které nemají oporu v provedeném dokazování, jsou v důsledku tohoto postupu tyto právní závěry v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními a rozhodnutí obecného soudu na nich postavené porušuje právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 442/14