Ústavní soud

III. ÚS 2747/12

III. ÚS 698/13

II. ÚS 2939/13

I. ÚS 2639/12

I. ÚS 1979/13

III. ÚS 3896/13

III. ÚS 2059/12

III. ÚS 1286/13

IV. ÚS 1409/11

IV. ÚS 256/14

I. ÚS 3597/13

I. ÚS 3383/12

I. ÚS 3399/13

I. ÚS 16/14

I. ÚS 3565/13

II. ÚS 1221/13

Překážkou povolení vydání cizince k trestnímu stíhání či výkonu trestu nebo ochranného opatření do cizího státu je skutečnost, že osobě, o jejíž vydání jde, byla v České republice udělena mezinárodní ochrana, nebo že doposud nebylo pravomocně rozhodnuto o její žádosti o udělení mezinárodní ochrany, včetně případného soudního přezkumu. Nevyčkání na výsledek řízení o udělení mezinárodní ochrany pak může představovat porušení zákazu mučení, nelidského či ponižujícího zacházení.

II. ÚS 285/14

IV. ÚS 279/14

IV. ÚS 3058/13

Pokud obecné soudy nevytvoří procesní prostor umožňující účastníkovi řízení podat repliku k vyjádření znaleckého ústavu k jeho námitkám a reagovat tak na podaná vysvětlení, postupují v rozporu s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách a čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

I. ÚS 98/14

III. ÚS 3074/13

IV. ÚS 3369/13

IV. ÚS 3953/11

II. ÚS 3705/13

II. ÚS 2295/13

II. ÚS 18/14

I. ÚS 4653/12

II. ÚS 3614/13

II. ÚS 3830/13

IV. ÚS 2097/13

IV. ÚS 155/14

II. ÚS 1604/12

Zjevně nesprávná interpretace ustanovení § 2 zákona č. 172/1991 Sb., dle níž k restituci historického majetku obcí nestačí pouze několikadenní existence vlastnického práva, ale je zapotřebí též reálného výkonu vlastnických oprávnění, představuje porušení práva na soudní ochranu zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud se Nejvyšší soud odchýlí od svých dřívějších opačných závěrů, aniž by věc předložil velkému senátu kolegia, zatíží své řízení vadou nesprávného obsazení soudu v rozporu s právem na zákonného soudce garantovaným čl. 38 odst. 1 Listiny.

II. ÚS 3806/13

IV. ÚS 4487/12

Pl. ÚS 49/10

Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenou úpravu kontumačního rozsudku lze v jednotlivých případech vyložit tak, aby byla zachována rovnost účastníků. Protože Ústavní soud upřednostňuje ústavně konformní výklad před zrušením příslušného ustanovení zákona, nebylo v tomto případě třeba zákonnou úpravu kontumačního rozsudku rušit. Před vydáním rozsudku pro zmeškání je soud povinen posuzovat, zda v konkrétním případě respektuje procesní rovnost účastníků řízení, a to zejména v případech, kdy byla žaloba nebo předvolání k jednání doručeno na základě tzv. fikce doručení čili náhradního doručení. Podmínky pro vydání kontumačního rozsudku musí být posuzovány uvážlivě a zdrženlivě, přičemž ve sporných a hraničních případech není jeho vydání namístě. Dalšími materiálními podmínkami kontumačního rozsudku jsou zejména absence procesní aktivity žalovaného, nutnost rozlišování mezi zmeškáním a pouhým zpožděním, respektování omluvy pro nedostavení se na jednání z důvodu živelné pohromy nebo jiné neodvratné události, vyloučení zneužití práva a další podobné případy.

I. ÚS 300/13

IV. ÚS 3259/13

II. ÚS 2880/13

IV. ÚS 2049/13

II. ÚS 3628/13

I. ÚS 1671/13

II. ÚS 3429/12

I. ÚS 4676/12

II. ÚS 3440/13

II. ÚS 3878/13

IV. ÚS 3413/13

IV. ÚS 2830/13

IV. ÚS 3729/13

II. ÚS 152/14

II. ÚS 3974/13