1. Aniž jsou dotčeny prostředky stanovené právními předpisy Společenství nebo vnitrostátními právními předpisy, které jsou nebo mohou být pro nositele práv výhodnější, použijí se opatření, řízení a nápravná opatření stanovená touto směrnicí v souladu s článkem 3 na jakékoli porušení práv duševního vlastnictví stanovené právem Společenství nebo vnitrostátním právem dotyčného členského státu.

2. Touto směrnicí nejsou dotčena zvláštní ustanovení o dodržování práv a o výjimkách obsažená v právních předpisech Společenství týkajících se autorského práva a práv s ním souvisejících, zvláště ta obsažená ve směrnici 91/250/EHS, zejména v článku 7 uvedené směrnice, nebo ve směrnici 2001/29/ES, zejména v článcích 2 až 6 a v článku 8 uvedené směrnice.

3. Touto směrnicí nejsou dotčeny:

1. Členské státy stanoví opatření, řízení a nápravná opatření potřebná k zajištění dodržování práv duševního vlastnictví, na něž se vztahuje tato směrnice. Tato opatření, řízení a nápravná opatření musí být spravedlivá a nestranná a nesmějí být nadměrně složitá nebo nákladná, nesmějí obsahovat nerozumné lhůty ani nesmějí mít za následek bezdůvodná zdržení.

2. Tato opatření, řízení a nápravná opatření musí být rovněž účinná, přiměřená a odrazující a musí být používána způsobem, který zabraňuje vzniku překážek právně dovoleného obchodu a poskytuje záruky proti jejich zneužití.

1. Členské státy uznávají jako osoby oprávněné žádat o použití opatření, řízení a nápravných opatření uvedených v této kapitole:

Pro účely použití opatření, řízení a nápravných opatření podle této směrnice:

1. Členské státy zajistí, aby na žádost strany, která poskytla obvykle dostupné důkazní prostředky dostatečné na podporu jejích tvrzení a při prokazování těchto tvrzení uvedla i důkazní prostředky, které jsou pod kontrolou protistrany, mohly příslušné soudní orgány nařídit protistraně předložení takových důkazních prostředků, s výhradou ochrany důvěrných informací. Pro účely tohoto odstavce mohou členské státy stanovit, že přiměřený vzorek podstatného počtu rozmnoženin díla nebo jiného chráněného předmětu bude příslušnými soudními orgány považován za dostatečný důkaz.

2. Za stejných podmínek, v případě porušení v obchodním měřítku, přijmou členské státy opatření nezbytná k tomu, aby příslušné soudní orgány mohly, případně na žádost strany, nařídit předložení bankovních, finančních nebo obchodních dokumentů, které jsou v držení protistrany, s výhradou ochrany důvěrných informací.

1. Členské státy zajistí, aby příslušné soudní orgány mohly i před zahájením řízení ve věci samé, na žádost strany, která předložila přiměřeně dostupné důkazy dostatečně podporující její tvrzení, že bylo porušeno její právo duševního vlastnictví nebo že toto porušení hrozí, nařídit okamžitá a účinná předběžná opatření k zajištění významných důkazů údajného porušování, s výhradou ochrany důvěrných informací. Tato opatření mohou zahrnovat podrobný popis, včetně odebrání vzorků nebo bez něj, či fyzické zabavení zboží porušujícího právo, a ve vhodných případech i materiálů a nástrojů použitých k výrobě nebo distribuci tohoto zboží a dokumentů vztahujících se k tomuto zboží. Tato opatření jsou v případě potřeby přijata i bez slyšení protistrany, zejména pokud by prodlení mohlo způsobit nevratnou újmu nositeli práva nebo existuje-li prokazatelná hrozba zničení důkazů.

Byla-li přijata opatření k zajištění důkazů bez slyšení protistrany, jsou dotčené strany bezodkladně informovány, nejpozději ihned po provedení přijatých opatření. Přezkum, včetně práva být slyšen, proběhne na základě žádosti dotčených stran s cílem rozhodnout v přiměřené lhůtě po oznámení přijatých opatření o jejich změně, zrušení nebo potvrzení.

2. Členské státy zajistí, aby opatření k zajištění důkazů mohla podléhat složení dostatečné jistoty nebo odpovídající záruky navrhovatelem, aby bylo zajištěno odškodnění jakékoli újmy způsobené žalovanému, jak je stanoveno v odstavci 4.

3. Členské státy zajistí, aby opatření k zajištění důkazů byla na žádost žalovaného zrušena nebo aby byla ukončena jejich použitelnost, aniž je dotčen nárok na náhradu škody, kterou lze požadovat, jestliže navrhovatel nezahájí v přiměřené lhůtě u příslušného soudního orgánu řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci samé, přičemž tuto lhůtu určí soudní orgán nařizující tato opatření, pokud to právo členského státu povoluje, při jejich nařízení, nebo neurčí-li ji, ve lhůtě nejvýše 20 pracovních dnů nebo 31 kalendářních dnů, přičemž platí delší lhůta.

4. Jsou-li zrušena opatření k zajištění důkazů, nebo použitelnost těchto opatření skončí v důsledku jednání nebo opomenutí navrhovatele, nebo je-li následně zjištěno, že nedošlo k porušení nebo hrozbě porušení práva duševního vlastnictví, jsou soudní orgány oprávněny na žádost žalovaného nařídit navrhovateli, aby žalovanému poskytl přiměřenou náhradu škody způsobené těmito opatřeními.

5. Členské státy mohou přijmout opatření na ochranu totožnosti svědků.

1. Členské státy zajistí, aby v souvislosti s řízením o porušení práva duševního vlastnictví a na základě odůvodněné a přiměřené žádosti navrhovatele mohly příslušné soudní orgány nařídit, že informace o původu a distribučních sítích zboží či služeb, kterými je porušováno právo duševního vlastnictví, musí poskytnout porušovatel nebo každá jiná osoba,

2. Informace uvedené v odstavci 1 případně obsahují:

3. Odstavce 1 a 2 se použijí, aniž jsou dotčeny jiné právní předpisy, které:

1. Členské státy zajistí, aby soudní orgány na žádost navrhovatele mohly:

2. V případě porušení, ke kterému došlo v obchodním měřítku, zajistí členské státy, prokáže-li poškozený okolnosti, které by mohly ohrozit náhradu škody, že soudní orgány mohou nařídit předběžné zabavení movitého a nemovitého majetku údajného porušovatele práv, včetně zmrazení jeho bankovních účtů nebo jiného majetku. K tomuto účelu mohou příslušné orgány nařídit předání bankovních, finančních nebo obchodních dokladů, nebo přiměřený přístup k souvisejícím informacím.

3. Soudní orgány jsou oprávněny požadovat, pokud jde o opatření uvedená v odstavci 1 a 2, aby navrhovatel poskytl obvykle dostupné důkazy, které je s dostatečnou jistotou přesvědčí, že je navrhovatel nositelem práv a že navrhovatelovo právo je porušováno nebo že takové porušení hrozí.

4. Členské státy zajistí, aby předběžná opatření uvedená v odstavci 1 a 2 mohla být ve vhodných případech přijata i bez slyšení žalovaného, zejména v případě, že by prodlení způsobilo nositeli práv nenapravitelnou škodu. V takovém případě jsou o tom strany informovány nejpozději ihned po provedení opatření.

Na žádost žalovaného se provede přezkum umožňující výkon práva být slyšen za účelem rozhodnutí v přiměřené lhůtě po oznámení o změně, zrušení nebo potvrzení těchto opatření.

5. Členské státy zajistí, aby předběžná opatření uvedená v odstavci 1 a 2 byla na žádost žalovaného zrušena nebo aby byla ukončena jejich použitelnost, jestliže navrhovatel nezahájí v přiměřené lhůtě řízení před příslušným soudním orgánem vedoucí k rozhodnutí ve věci samé, přičemž tuto lhůtu určí soudní orgán nařizující tato opatření, pokud to právo členského státu povoluje, při jejich nařízení, nebo neurčí-li ji, ve lhůtě nejvýše 20 pracovních dnů nebo 31 kalendářních dnů, přičemž platí delší lhůta.

6. Příslušné soudní orgány mohou podmínit vydání předběžných opatření uvedených v odstavci 1 a 2 tím, že navrhovatel složí přiměřenou jistotu nebo rovnocennou záruku k zajištění náhrady jakékoliv újmy způsobené žalovanému, jak je stanoveno v odstavci 7.

7. Jsou-li předběžná opatření zrušena nebo skončí-li jejich použitelnost v důsledku jednání nebo opomenutí ze strany navrhovatele nebo je-li následně zjištěno, že nedošlo k porušení nebo hrozbě porušení práva duševního vlastnictví, jsou soudní orgány oprávněny na žádost žalovaného nařídit navrhovateli, aby poskytl žalovanému přiměřenou náhradu škody způsobené těmito opatřeními.

1. Aniž je dotčena náhrada škody, která vznikla nositeli práv porušením práv, a aniž je dotčeno odškodnění jiného druhu, zajistí členské státy, aby příslušné soudní orgány mohly na žádost navrhovatele nařídit přijetí vhodných opatření ve vztahu ke zboží, o němž bylo zjištěno, že jsou jím porušována práva duševního vlastnictví, a ve vhodných případech i ve vztahu k materiálům a nástrojům, které byly používány především při výrobě nebo zpracování tohoto zboží. Tato opatření zahrnují:

2. Soudní orgány nařídí, aby tato opatření byla provedena na náklady porušovatele práv, ledaže tomu odporují zvláštní důvody.

3. Při posuzování žádosti o nápravná opatření se přihlíží k úměrnosti mezi závažností porušení a nápravnými opatřeními, jakož i k zájmům třetích osob.

1. Členské státy zajistí, aby příslušné soudní orgány na žádost poškozeného nařídily porušovateli práv vykonávajícímu činnost, o níž věděl nebo rozumně vědět měl, že porušuje práva, zaplatit nositeli práv náhradu škody odpovídající skutečné újmě, kterou skutečně utrpěl v důsledku porušení práva.

Při stanovení náhrady škody soudní orgány:

2. Jestliže porušovatel při výkonu činností nevěděl ani rozumně nemohl vědět, že dochází k porušení práv, mohou členské státy stanovit, že soudní orgány mohou nařídit náhradu zisků nebo škod, které mohou být předem stanoveny.

Členské státy podporují:

1. Tři roky po dni stanoveném v čl. 20 odst. 1 předloží každý členský stát Komisi zprávu o provádění této směrnice.

Na základě těchto zpráv vypracuje Komise zprávu o uplatňování této směrnice, včetně posouzení účinnosti přijatých opatření a hodnocení jejího dopadu na inovaci a rozvoj informační společnosti. Tato zpráva bude poté předána Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru. Dále bude obsahovat, v případě potřeby a s ohledem na rozvoj právního řádu Společenství, návrhy změn této směrnice.

2. Členské státy poskytnou Komisi veškerou pomoc a podporu, kterou může potřebovat při vypracování zprávy uvedené v odst. 1 druhém pododstavci.

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 29. dubna 2006. Neprodleně o nich uvědomí Komisi(Dvacet čtyři měsíců od vstupu této směrnice v platnost.).

Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2. Členské státy sdělí Komisi znění vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.