Plný text
29 Cdo 3205/2019-903
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Rostislava Krhuta v právní věci žalobce J. M., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Pavlem Budilem, advokátem, se sídlem ve [adresa] proti žalované J. V., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Zdeňkou Jedličkovou, advokátkou, se sídlem [adresa] PSČ 602 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm 553/2011, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. března 2018, č. j. 4 Cmo 39/2018-648, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. ledna 2018, č. j. 3 Cm 553/2011-628, rozhodl, že se řízení přerušuje do skončení řízení vedeného u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 33 Cdo 5112/2017.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce usnesením ze dne 22. března 2018, č. j. 4 Cmo 39/2018-648, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení nepřerušuje.
Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně neshledal důvod pro přerušení řízení do skončení řízení vedeného u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 33 Cdo 5112/2017, když „nelze uzavřít, že rozhodnutí dovolacího soudu bude mít důsledky pro toto řízení a za těchto okolností nemůže být prodloužení řízení v podobě jeho přerušení napadeným usnesením vyváženo očekávatelnými přínosy pro toto řízení.“
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako bezpředmětné.
Učinil tak proto, že řízení vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 33 Cdo 5112/2017 v mezidobí skončilo, když Nejvyšší soud usnesením ze dne 17. října 2018, č. j. 33 Cdo 5112/2017-637, odmítl dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. března 2017, č. j. 18 Co 372/2015-618, jako nepřípustné.
Za tohoto stavu řešení právních otázek dovolatelkou otevřených a s tím související posouzení, zda v poměrech dané věci byly splněny předpoklady pro přerušení řízení podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., postrádá jakýkoli smysl.
Dovolání žalované se tak stalo bezpředmětným v důsledku okolností nastalých po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí (k postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2018, sp. zn. 29 Cdo 5353/2017).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když – jak je zřejmé z obsahu spisu – rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 10. 2019
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu