Plný text
29 Cdo 5353/2017-290
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně Hyundai Motor Czech s. r. o., se sídlem [adresa] PSČ 155 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 110 00, proti žalovanému K. K., zastoupenému Mgr. Andrejem Vacíkem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 150 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 55 Cm 89/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. července 2017, č. j. 12 Cmo 149/2017-267, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. března 2017, č. j. 55 Cm 89/2015-257, rozhodl, že „pokračuje“ v řízení přerušeném usnesením ze dne 24. června 2016, č. j. 55 Cm 89/2015-244; dále zamítl návrh žalobkyně na přerušení řízení do skončení dovolacího řízení o dovolání žalobkyně ve věcech vedených u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 88/2015 a sp. zn. 56 Cm 89/2015.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 10. července 2017, č. j. 12 Cmo 149/2017-267, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o pokračování v řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako bezpředmětné.
Učinil tak proto, že v mezidobí Nejvyšší soud již o dovoláních podaných v obou výše označených věcech rozhodl, když jednak (ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 88/2015) usnesením ze dne 3. listopadu 2017, č. j. 23 Cdo 2212/2017-472, odmítl dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2016, č. j. 5 Cmo 272/2016-405, jednak (ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 89/2015) usnesením ze dne 30. ledna 2018, č. j. 23 Cdo 2853/2017-260, zastavil dovolací řízení o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. ledna 2017, č. j. 12 Cmo 230/2016-219.
Za tohoto stavu řešení dovoláním otevřených otázek, jimiž dovolatelka brojí proti závěru odvolacího soudu, podle kterého v poměrech dané věci nejsou splněny předpoklady pro přerušení řízení podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., postrádá jakýmkoli smysl. Dovolání žalobkyně se tak stalo bezpředmětným v důsledku okolností nastalých po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí (k postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když – jak je zřejmé z obsahu spisu – rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 5. 2018
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu