Plný text
33 Cdo 2570/2026-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Viktorem Sedlákem v právní věci žalobce Podkrušnohorské bytové družstvo, IČO [IČO], se sídlem [adresa] zastoupeného JUDr. Michalem Vihanem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému J. H., o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 36/2025, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2026, č. j. 5 Co 6/2026-21, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně usnesením ze dne 5. 9. 2025, č. j. 16 C 36/2025-12, odmítl podání žalovaného označené jako žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 3. 2025, č. j. 3 Co 96/2024-18, jež mu bylo doručeno dne 2. 6. 2025 (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
2. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví uvedeným usnesením zmíněné rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
3. Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, při jehož podání však nebyl zastoupen advokátem.
4. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
5. Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle odstavce 2 písm. a) tohoto ustanovení odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem, nebo osobou uvedenou v § 21, 21a, 21b, anebo v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání.
6. V souladu s § 241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné.
7. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky uvedené v § 241 o. s. ř. viz též § 241b odst. 3 věta třetí a § 243c odst. 3 věta třetí o. s. ř.).
8. Povinné zastoupení je tedy zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze o dovolání meritorně rozhodnout.
9. Žalovaný není pro dovolací řízení zastoupen advokátem nebo notářem, přičemž netvrdil ani nedoložil, že má právnické vzdělání. Ačkoli dovolatel nebyl soudem prvního stupně vyzván k tomu, aby si pro dovolací řízení zástupce z řad advokátů zvolil a aby jeho prostřednictvím též podal řádné dovolání, tato skutečnost nebrání tomu, aby dovolací soud na uvedený nedostatek nyní reagoval zastavením dovolacího řízení. Je tomu tak proto, že dovolacímu soudu je z jeho rozhodovací činnosti známo, že dovolatel podává vysoký počet neurčitých, příp. nedůvodných žalob, přičemž v těchto řízeních přistupuje k hojnému využívání opravných prostředků zahrnujících i četná dovolání. Výsledkem tohoto dlouhodobého počínání žalovaného je pak mimo jiné i to, že si musí být své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen vědom, jelikož je mu tato povinnost známa z jiných řízení, v nichž byl mnohokrát k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací řízení bezúspěšně vyzýván (z vícero rozhodnutí dovolacího soudu srov. například usnesení ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4138/2019, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. III. ÚS 2735/20, ze dne 6. 9. 2023, sp. zn. 26 Cdo 2145/2023, ze dne 31. 7. 2025, sp. zn. 27 Cdo 1657/2025, nebo ze dne 29. 9. 2026, sp. zn. 21 Cdo 250/2026).
10. Uvedený procesní postup dovolacího soudu je též aprobován Ústavním soudem, který ve svém usnesení ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, ve vztahu k opakovanému poučování stěžovatelů zneužívajících svého práva na přístup k soudu uvedl: „Ústavní soud byl nucen ve věcech takových stěžovatelů opakovaně konstatovat, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v konkrétním případě jako neúčelné.“
11. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky povinného zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele nevyzýval, a to pro známé postoje dovolatele, které v celé řadě dalších podobných řízení zaujímá ve vztahu k plnění této povinnosti, kdy opakovaně podává bezúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 25 Cdo 2544/2024, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 25. 7. 2025, sp. zn. I. ÚS 1680/25, ze dne 11. 3. 2025, sp. zn. 20 Cdo 503/2025, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 17. 6. 2025, sp. zn. II. ÚS 1639/25, ze dne 17. 12. 2025, sp. zn. 25 Cdo 3239/2025, či ze dne 6. 10. 2026, sp. zn. 28 Cdo 2321/2026).
12. Nejvyšší soud nepřehlédl, že dovolatel spolu s dovoláním vznesl námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, kteří napadené rozhodnutí vydali. Vzhledem k tomu, že žalovaný v této souvislosti dotčeným soudcům vytýká jejich postup v řízení o projednávané věci, lze však tuto námitku bez dalšího vyhodnotit jako zjevně nedůvodnou (viz § 14 odst. 4 o. s. ř.) a současně i jako obstrukční, neboť žalobce jejím prostřednictvím v tomto i dalších četných řízeních opakovaně zneužívá svých procesních práv způsobem, který s přihlédnutím k § 2 a 6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSČR 104/2017, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. II. ÚS 3209/18, nebo ze dne 24. 5. 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018).
13. Dovolací soud tedy uzavírá, že pro nedostatek povinného zastoupení dovolatele nejsou splněny podmínky pro pokračování v řízení o jeho dovolání, a proto dovolací řízení podle § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. zastavil.
14. Jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, který žalovaný v dovolání rovněž uplatnil, neboť jde o návrh akcesorický (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16). Nejvyšší soud se tedy tímto návrhem dále nezabýval.
15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 10. 2026
Mgr. Viktor Sedlák předseda senátu