Nejvyšší soud
Celkem 161 000+ rozhodnutí
Pokročilé filtry
napiš zkratku (NOZ, ZP) nebo číslo (89/2012)
A = Sbírka SoR (zásadní), E = rutinní
Zobrazeno 88651-88700 z 161 535
8 Tdo 496/2013
8 Tdo 46/2013
I. Pro rozhodnutí o nároku poškozeného na náhradu nemajetkové újmy v penězích vzniklé mu v důsledku trestného činu je soud povinen v adhezním řízení nejprve zkoumat, zda poškozený jako fyzická osoba utrpěl nemajetkovou újmu ve smyslu § 13 odst. 1 občanského zákoníku, která mu vznikla trestným činem obviněného, vůči němuž byl tento nárok uplatněn. V případě, že se o nemajetkovou újmu jedná a není postačující morální zadostiučinění podle § 13 odst. 1 občanského zákoníku, lze za podmínek § 13 odst. 2 tohoto zákona přiznat náhradu v penězích. O snížení důstojnosti fyzické osoby nebo její vážnosti ve společnosti ve značné míře ve smyslu § 13 odst. 2 občanského zákoníku půjde pouze tam, kde s ohledem na konkrétní situaci, za které k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv fyzické osoby došlo, jakož i s přihlédnutím k dotčené fyzické osobě, lze spolehlivě dovodit, že by nastalou nemajetkovou újmu vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku, spočívajícího ve snížení její důstojnosti či vážnosti ve společnosti, pociťovala jako závažnou zpravidla každá fyzická osoba nacházející se na místě a v postavení postižené fyzické osoby. Poznámka redakce Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek: Nyní jde o ustanovení § 2894 a násl. zákona č 89/2012, občanský zákoník, účinného od 1. 1. 2014, týkající se náhrady majetkové a nemajetkové újmy, § 2951 a násl. tohoto zákona o způsobu a rozsahu náhrady. II. O nárocích na náhradu majetkové škody, nemajetkové újmy v penězích, jakož i vydání bezdůvodného obohacení lze rozhodnout i vedle sebe, avšak každý z těchto nároků má své vlastní zákonné opodstatnění, a proto výroky o těchto samostatných nárocích jsou výroky oddělitelnými (§ 254 odst. 1 tr. ř.).
33 Cdo 1437/2013
33 Cdo 1541/2013
33 Cdo 1548/2013
30 Cdo 1601/2013
33 Cdo 313/2013
3 Tdo 418/2013
3 Tdo 609/2013
6 Tdo 321/2013
22 Cdo 2945/2011
5 Tdo 328/2013
8 Tz 27/2013
Zvolení obhájce obviněným (případně jinou k tomu oprávněnou osobou) na místo obhájce, který mu byl ustanoven, je třeba považovat za skutečnost, v důsledku které původní ustanovení obhájce ve smyslu § 37 odst. 2 tr. ř. ze zákona zaniká. Ve vztahu k ustanovenému obhájci je však zánik jeho ustanovení účinný teprve poté, co je o takové skutečnosti příslušným orgánem činným v trestním řízení vyrozuměn nebo se o ní jiným způsobem dozví. Do té doby je oprávněn i povinen hájit práva obviněného, a pokud tak činí, má i podle § 151 odst. 2, věty první, tr. ř. vůči státu nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů podle zvláštního předpisu (advokátního tarifu).
6 Tz 20/2013
33 Cdo 3266/2012
33 Nd 159/2013
33 Cdo 1032/2013
3 Tdo 615/2013
8 Tdo 566/2013
5 Tdo 517/2013
8 Tdo 554/2013
30 Cdo 1268/2013
8 Tz 5/2013
33 Cdo 271/2013
33 Cdo 4265/2011
3 Tdo 291/2013
30 Cdo 1339/2013
28 Cdo 111/2013
11 Tdo 477/2013
28 Cdo 3699/2012
21 Cdo 4145/2011
28 Cdo 2913/2012
21 Cdo 1280/2013
32 Cdo 228/2012
33 Cdo 1317/2013
21 Cdo 2879/2012
32 Cdo 289/2012
11 Tdo 509/2013
21 Cdo 4136/2011
33 Cdo 3381/2011
32 Nd 141/2013
32 Cdo 237/2012
33 Cdo 3143/2012
21 Cdo 2214/2012
21 Cdo 2449/2011
33 Cdo 1686/2012
33 Cdo 3905/2012
32 Cdo 2103/2011
11 Tcu 73/2013
21 Cdo 3553/2012