Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Usnesení

Spisová značka

1 As 106/2026

Téma · generováno AIOdkladný účinek kasační stížnosti ve stavební věci

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 11. 11. 2026Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: POSPÍŠIL IvoECLI:CZ:NSS:2026:1.As.106.2026.166
Další údaje
Předmět řízení: Stavební zákon

Shrnutí · generováno AI

Vlastníci v okolí napadli povolení bytového domu a žádali, aby se do rozhodnutí o kasační stížnosti zastavila jeho realizace. Soud návrh zamítl, protože konkrétně neprokázali bezprostředně hrozící závažnou újmu, zatímco přerušení již probíhající stavby by stavebníkovi vyvolalo náklady.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Odkladný účinek kasační stížnosti podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, je mimořádnou dočasnou ochranou. Stěžovatel musí konkrétně tvrdit a doložit reálnou, závažnou a bezprostředně hrozící újmu, která je nepoměrně větší než újma jiných osob; obecné obavy z běžných dopadů výstavby nestačí. Nebyla-li tato podmínka prokázána, soud odkladný účinek nepřizná, aniž zkoumá veřejný zájem.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Odkladný účinek má charakter institutu mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé případy; je koncipován jako dočasná procesní ochrana stěžovatele před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého soudního, resp. správního rozhodnutí.
    Zobrazit v textu
  • Hrozící újma tudíž musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická či bagatelní (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS, bod 25).
    Zobrazit v textu
  • Jelikož nebyla naplněna první z podmínek pro přiznání odkladného účinku, nezabýval se soud splněním další podmínky.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (19) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Usnesení ze dne 11. 11. 2026

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Sylvy Šiškeové a soudce Jaromíra Klepše v právní věci žalobců: a) Bytové družstvo Oravská č. l892, l893 a l894, se sídlem [adresa] Praha 10 a b) MaxProperty, s.r.o., se sídlem [adresa] Brno, oba zastoupeni JUDr. Mgr. Lucií Knoll, advokátkou se sídlem [adresa] Brno, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem [adresa] Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) ASPIRA Žermanická s.r.o., se sídlem [adresa] Praha 5, zastoupena JUDr. Ing. Pavlem Jíchou, advokátem se sídlem [adresa] Praha 10 a II) Společenství vlastníků jednotek domů Štěchovická čp. [č.p.], 1906, 1907, Praha 10, se sídlem [adresa] zastoupena JUDr. Milanem Milerem, advokátem se sídlem [adresa] Praha 1, o žalobách proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 2. 2026, č. j. MHMP 102149/2026, v řízení o kasačních stížnostech žalobců a) a b) a osoby zúčastněné na řízení II) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2026, č. j. 3 A 30/2026 - 191, o návrzích žalobců a) a b) na přiznání odkladného účinku kasačním stížnostem,

takto:

I. Kasačním stížnostem žalobců a) a b) se nepřiznává odkladný účinek.
II. Žalobci a) se ukládá povinnost zaplatit ve lhůtě 3 dnů od doručení tohoto usnesení soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku.

III. Žalobci b) se ukládá povinnost zaplatit ve lhůtě 3 dnů od doručení tohoto usnesení soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Úřad městské části Praha 15, jako příslušný stavební úřad, schválil stavební záměr „BD Žermanická“ na pozemcích parc. č. [parcela], vše v k. ú. [k.ú.], v městské části Praha 10, a to na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení I) (dále také jen „stavebník“). Záměr představuje bytový dům o 7 nadzemních a 3 podzemních podlažích zahrnující celkem 57 bytových jednotek, komerční prostory a 27 garážových stání. Žalobci a) a b) se proti stavebnímu záměru bránili odvoláním, které žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl. Následně podané žaloby městský soud rovněž zamítl.

II. Obsah návrhů na přiznání odkladného účinku a vyjádření účastníků

[2] Proti rozsudku městského soudu podali žalobci a) a b) [dále jen „stěžovatelé a) a b)“] kasační stížnost. Oba současně navrhli, aby Nejvyšší správní soud přiznal jejich kasačním stížnostem odkladný účinek.

[3] Stěžovatelé v návrzích shodně uvedli, že výkonem napadeného rozhodnutí jim hrozí újma spočívající v možném ovlivnění stability okolních staveb a hydrologických poměrů v důsledku hloubkového založení stavby, provádění stavební jámy, jejího pažení a odčerpávání podzemní vody. Další újmu spatřují v nárůstu hlukové a prašné zátěže, zvýšení dopravního a parkovacího zatížení území a v celkové změně jeho charakteru. Stěžovatel a) nad rámec společných námitek poukázal rovněž na odstranění vzrostlé zeleně, zhoršení světelných poměrů a zásah do soukromí. Stěžovatel b) pak za podstatný zásah do svých práv považuje zastínění fotovoltaické elektrárny umístěné na střeše jeho nemovitosti a s tím související snížení výroby elektrické energie i pokles výnosů z jejího provozu. Oba stěžovatelé současně zdůraznili závažnost jimi uplatněných kasačních námitek.

[4] Stěžovatelé považují případnou újmu vznikající stavebníkovi za újmu toliko dočasné a majetkové povahy. Taková újma podle nich nemůže bez dalšího převážit nad rizikem nevratných zásahů do jejich nemovitostí. Přiznání odkladného účinku současně není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Naopak veřejný zájem spatřují v tom, aby byly stavební záměry uskutečněny na základě zákonných a přezkoumatelných rozhodnutí a aby nedocházelo k nevratným zásahům do území před skončením soudního přezkumu. K zachování účinné soudní ochrany a k předcházení vzniku újmy na straně stěžovatelů i stavebníka je proto namístě zachovat stávající stav do rozhodnutí o kasační stížnosti.

[5] Žalovaný ve vyjádření k návrhům na přiznání odkladného účinku uvedl, že stěžovatel a) v návrhu nijak nekonkretizoval újmu, která by mu měla vzniknout výkonem napadeného rozhodnutí, a omezil se toliko na zpochybnění podkladů, z nichž správní orgány vycházely. Podle žalovaného je skutečným cílem stěžovatele zabránit provedení jakýchkoli změn v jeho okolí. Takto tvrzenou újmu však nelze poměřovat s újmou, která by mohla vzniknout stavebníkovi v důsledku přiznání odkladného účinku. Ve vztahu ke stěžovateli b) žalovaný uvedl, že se dovolává důsledků, jež se jej nemohou bezprostředně dotknout. Za podstatnou považuje především námitku zastínění fotovoltaické elektrárny. Této otázce se žalovaný podrobně věnoval již v napadeném rozhodnutí, v němž dospěl k závěru, že vliv zastínění bude zanedbatelný, a tedy přípustný. Ani stěžovatel b) proto netvrdil konkrétní újmu odůvodňující přiznání odkladného účinku. Žalovaný proto navrhl, aby soud oba návrhy jako nedůvodné zamítl.

[6] Osoba zúčastněná na řízení I) ve svém vyjádření navrhla, aby kasační soud návrhy stěžovatelů zamítl. Odkázala přitom na judikaturu Nejvyššího správního soudu zdůrazňující mimořádnou povahu tohoto institutu a povinnost navrhovatele dostatečně tvrdit a doložit hrozící újmu. Podle osoby zúčastněné stěžovatelé nedoložili, že by v souvislosti s uskutečněním záměru reálně hrozila újma spočívající v ovlivnění statiky okolních staveb či hydrogeologických poměrů v území. Ve vztahu k tvrzené újmě spočívající ve zhoršení světelných poměrů a ztrátě soukromí uvedla, že se jedná o účinky dokončené stavby, které jsou v případě úspěchu stěžovatelů při přezkumu napadeného rozhodnutí v dalším řízení odstranitelné. Ani tato tvrzení proto podle jejího názoru neodůvodňují přiznání odkladného účinku. Totéž podle ní platí pro tvrzené zastínění fotovoltaické elektrárny. Stěžovatel b) navíc nijak nekonkretizoval, jaká újma mu má vzniknout před skončením kasačního řízení, ani netvrdil, že by měla nepoměrně převyšovat újmu hrozící stavebníkovi. Existenci relevantní újmy nedokládají ani tvrzení o nárůstu hlukové a prašné zátěže, zvýšení dopravního zatížení či odstranění vzrostlé zeleně. Fotografie obsazených parkovacích stání a předložené hlukové mapy podle ní zachycují toliko stávající zatížení území, nikoli újmu, která by měla vzniknout v důsledku uskutečnění záměru. Ani při souhrnném posouzení všech tvrzených negativních vlivů záměru proto nelze dospět k závěru o dostatečné intenzitě zásahu. K tvrzené závažnosti kasačních námitek osoba zúčastněná uvedla, že její posouzení náleží až věcnému přezkumu kasační stížnosti a nemůže nahradit podmínku existence konkrétně tvrzené a doložené újmy.

[7] K poměřování újmy připomněla judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž újma stavebníka spočívající v nákladech vyvolaných prodlením realizace stavby představuje bezprostřední újmu, která mu zpravidla nebude nahrazena. Její případná újma tak spočívá v nákladech na opětovné pozastavení již probíhajících stavebních prací, zejména v zabezpečení staveniště a změn v koordinaci výstavby. Prodloužení výstavby znamená také její delší finanční zatížení a navýšení nákladů na financování výstavby, které vyčíslila částkou 197 000 Kč za měsíc. Prodloužení harmonogramu stavebních prací také může vést k nárůstu nákladů na tyto stavební práce. Tyto skutečnosti představují významné okolnosti při poměřování újmy jednotlivých účastníků. Z návrhů stěžovatelů přitom nevyplývá, že by jim hrozila nepoměrně větší újma, než jaká hrozí stavebníkovi.
[8] Osoba zúčastněná na řízení I) dále uvedla, že přiznání odkladného účinku by bylo v rozporu s veřejným zájmem. Poukázala na to, že stavební záměr je dlouhodobě podporován městskou částí Praha 10, neboť přináší nové využití již zastavěného pozemku a je situován v lokalitě určené územním plánem k bydlení. Současně zdůraznila, že se zavázala k poskytnutí finančního příspěvku na rozvoj dotčeného území. Z těchto důvodů má za to, že přiznání odkladného účinku by bylo v rozporu s veřejným zájmem na uskutečnění záměru.

[9] Osoba zúčastněná na řízení II) se k návrhům na přiznání odkladného účinku nevyjádřila.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[10] Podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[11] Odkladný účinek má charakter institutu mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé případy; je koncipován jako dočasná procesní ochrana stěžovatele před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého soudního, resp. správního rozhodnutí. Přiznáním odkladného účinku se pozastavuje vykonatelnost rozhodnutí. Stěžovatel, který žádá o přiznání odkladného účinku, má povinnost tvrzení a povinnost důkazní. Očekává se od něj dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nepoměrně větší újma než jiným osobám, vysvětlení, v čem tato újma spočívá, a uvedení jejího rozsahu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s rozsudkem krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma tudíž musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická či bagatelní (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS, bod 25). Tvrzené skutečnosti musí poté stěžovatel také řádně doložit (usnesení NSS ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015 - 50, bod 5).

[12] V projednávané věci stěžovatelé spatřují hrozící újmu v negativních dopadech povoleného záměru a jeho výstavby. V návrhu na přiznání odkladného účinku nicméně toliko shrnuli tyto dopady a dále odkázali na obsah svých kasačních stížností. Ačkoliv Nejvyšší správní soud při posuzování podmínek pro přiznání odkladného účinku není vázán výhradně tvrzeními obsaženými v samostatném návrhu a může vycházet též ze skutečností uplatněných v kasační stížnosti, nezbavuje to stěžovatele povinnosti konkrétně tvrdit a prokázat, v čem konkrétně má tvrzená újma spočívat. Nejvyšší správní soud není oprávněn za stěžovatele domýšlet, jakým způsobem mají jimi namítané vady správního a soudního rozhodnutí, rozsáhle rozvedené na více než třiceti stranách kasační stížnosti, vést ke vzniku konkrétní újmy odůvodňující přiznání odkladného účinku. Jak již kasační soud uvedl výše, břemeno tvrzení i břemeno důkazní v tomto směru nese především stěžovatel.

[13] Pokud jde o tvrzenou hrozbu ovlivnění stability okolních staveb a zásahu do hydrogeologických poměrů v území, Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelé existenci takové újmy ničím konkrétním nedoložili. Jejich tvrzení zůstala v rovině obecné obavy z možných důsledků záměru. Nejvyšší správní soud přitom již v usnesení ze dne 24. 9. 2026, č. j. 1 As 106/2026 - 88, jímž v této věci rozhodl o návrhu osoby zúčastněné na řízení II) na přiznání odkladného účinku, uvedl, že samotné tvrzení o možném ohrožení statiky okolních staveb nepostačuje k osvědčení hrozící újmy, není-li podloženo relevantním odborným podkladem (např. odborným vyjádřením či posouzením autorizované osoby). Stěžovatelé ani v nyní posuzovaných návrzích své výhrady blíže nekonkretizovali a nepředložili žádný odborný podklad, který by nasvědčoval reálnému riziku tvrzených zásahů. Nejvyšší správní soud proto nemohl z těchto tvrzení dovodit existenci bezprostředně hrozící újmy ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s.

[14] Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovateli, že výstavba bytového domu může mít určitý negativní dopad na své okolí, zejména z hlediska zátěže hlukem a prachem či z důvodu zvýšeného dopravního zatížení. Jedná se však o vlivy, které jsou s prováděním stavební činnosti obecně spojeny a lze je v určité míře očekávat u každé obdobné výstavby. Stěžovatelé v kasační stížnosti v souvislosti s hlukovou zátěží odkázali na strategickou hlukovou mapu z roku 2022 a k otázce dopravního zatížení předložili fotografie přilehlých ulic. Tyto podklady sice zachycují stávající situaci v dotčeném území, nevypovídají však o konkrétních dopadech posuzovaného záměru ani neosvědčují vznik bezprostředně hrozící újmy, která bezprostředně souvisí s výkonem napadených rozhodnutí. Nejvyšší správní soud nevylučuje, že stěžovatelé mohou být po dobu provádění stavby vystaveni běžným imisím ze stavební činnosti, zejména hluku, prašnosti či zvýšené dopravě. Z jejich tvrzení ani z předložených podkladů však nevyplývá, že by tyto vlivy měly vzhledem ke konkrétním okolnostem případu dosahovat intenzity překračující míru obvyklou při realizaci obdobné stavby. Samotný poukaz na tyto běžně očekávatelné důsledky spojené s jakoukoliv výstavbou proto nepostačuje k osvědčení újmy odůvodňující přiznání odkladného účinku.

[15] Ani tvrzené dopady dokončeného záměru spočívající ve zhoršení světelných poměrů, zásahu do soukromí či zvýšení parkovacího zatížení podle Nejvyššího správního soudu nenasvědčují existenci újmy takové intenzity, která by odůvodňovala přiznání odkladného účinku. Stěžovatelé ostatně v kasační stížnosti nezpochybňují závěr správních orgánů, že záměr splňuje požadavky na počet parkovacích stání podle Pražských stavebních předpisů. Ve vztahu ke zhoršení světelných poměrů stěžovatel a) nepředložil žádný odborný podklad, z něhož by bylo možné dovodit reálnost a intenzitu tvrzeného zásahu. Jeho tvrzení tak zůstává v rovině obecné obavy z budoucích dopadů záměru. Obdobně stěžovatelé ve vztahu ke změně charakteru území a zásahu do vzrostlé zeleně pouze poukazují na samotnou existenci těchto vlivů, aniž by konkretizovali, jaká újma jim má v jejich důsledku vzniknout. Ze správního spisu navíc plyne, že záměr respektuje výškovou hladinu okolní zástavby a je umístěn v půdorysu stávajícího objektu, a zásah do vzrostlé zeleně má tudíž být pouze omezený. Ani tato tvrzení proto neosvědčují existenci bezprostředně hrozící újmy.

[16] Konkrétní újmu stěžovatele b) lze dovodit pouze ve vztahu ke snížení výroby elektrické energie z fotovoltaické elektrárny. Stěžovatel v tomto směru odkazuje na studii zastínění ze dne 2. 11. 2022, která je součástí správního spisu. Z této studie vyplývá, že předpokládaná roční výroba elektrárny bez zastínění činí 66,134 MWh, zatímco při uskutečnění záměru 65,422 MWh. Předpokládané snížení výroby tak odpovídá 0,712 MWh ročně, tedy přibližně 1,08 % celkové roční výroby elektrické energie. Aniž by se Nejvyšší správní soud v této fázi řízení zabýval věcnou správností uvedené studie, vychází pro účely posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku z jejích závěrů, neboť na ni odkazuje stěžovatel b) ve své kasační stížnosti. I za tohoto předpokladu však dospěl k závěru, že tvrzený pokles výroby nedosahuje takové intenzity, aby sám o sobě představoval újmu odůvodňující přiznání odkladného účinku. Nadto nelze přehlédnout, že s ohledem na současnou fázi výstavby záměru (opětovně zahájené po právní moci napadeného rozsudku) není zřejmé, že by se tvrzený dopad měl projevit již před rozhodnutím o kasační stížnosti.

[17] Ve vztahu ke stavebníkovi však Nejvyšší správní soud dospěl k opačnému závěru. Vzhledem k tomu, že realizace záměru již probíhá, vedlo by přiznání odkladného účinku k nutnosti přerušit stavební práce a zabezpečit staveniště, což by nepochybně vyvolalo další náklady na straně stavebníka. K tomu přistupují náklady související s prodloužením financování záměru a s posunem harmonogramu výstavby. Ačkoli přesnou výši těchto nákladů nelze v této fázi řízení spolehlivě určit, jelikož stavebník vyčíslil pouze své náklady na zajištění financování záměru, jejich vznik představuje reálný a bezprostřední následek případného přiznání odkladného účinku. Oproti tomu újma tvrzená stěžovateli byla převážně formulována v obecné rovině a její bezprostřednost ani intenzita nebyly dostatečně osvědčeny.

[18] Nejvyšší správní soud po posouzení návrhů stěžovatelů na přiznání odkladného účinku dospěl k závěru, že stěžovatelé neprokázali, že by výkon, resp. jiné právní následky napadeného rozhodnutí, znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu. Jelikož nebyla naplněna první z podmínek pro přiznání odkladného účinku, nezabýval se soud splněním další podmínky. Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud stěžovatelům nevyhověl a jejich kasačním stížnostem odkladný účinek podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. nepřiznal.

[19] Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává, že není nikterak vázán tím, že městský soud žalobě odkladný účinek přiznal. Na rozdíl od městského soudu dospěl k závěru, že stěžovatelé nesplnili podmínky pro přiznání odkladného účinku. Přihlédnout je třeba i k tomu, že na rozdíl od krajského soudu rozhoduje kasační soud v situaci, kdy existuje pravomocný rozsudek krajského soudu, který již podrobil napadené správní rozhodnutí soudnímu přezkumu (srov. obdobně usnesení NSS ze dne 2. 5. 2018, č. j. 8 As 77/2018 - 38, bod 11). Zároveň soud uvádí, že se při rozhodování o odkladném účinku nemůže zabývat obsahem kasačních námitek. Posouzení napadeného rozsudku je výlučně předmětem až meritorního rozhodnutí (usnesení NSS ze dne 21. 9. 2022, č. j. 8 As 196/2022 - 20). Nepřiznání odkladného účinku pak nijak nepředjímá rozhodnutí o kasační stížnosti.

[20] [OBRÁZEK]Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá poplatkové povinnosti podle položky č. 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Stěžovatelé nespadají mezi osoby osvobozené od povinnosti hradit soudní poplatek, a proto Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích II. a III. tohoto rozhodnutí. Soudní poplatek činí 1 000 Kč. Ten je možno uhradit v hotovosti na pokladně Nejvyššího správního soudu anebo bezhotovostně převodem na účet Nejvyššího správního soudu č. 3703–[účet], vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 1010410626. Pokud stěžovatelé včas nezaplatí soudní poplatek podle výroků II. a III. tohoto usnesení, bude tuto pohledávku vymáhat celní úřad (§ 8 odst. 1 věta druhá zákona o soudních poplatcích).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 11. listopadu 2026

Ivo Pospíšil
předseda senátu

Usnesení ze dne 24. 9. 2026

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Sylvy Šiškeové a soudce Ondřeje Bartoše v právní věci žalobců: a) Bytové družstvo Oravská č. l892, l893 a l894, se sídlem [adresa] Praha 10 a b) MaxProperty, s.r.o., se sídlem [adresa] Brno, oba zastoupeni JUDr. Mgr. Lucií Knoll, advokátkou se sídlem [adresa] Brno, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem [adresa] Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) ASPIRA Žermanická s.r.o., se sídlem [adresa] Praha 5, zastoupena JUDr. Ing. Pavlem Jíchou, advokátem se sídlem [adresa] Praha 10 a II) Společenství vlastníků jednotek domů Štěchovická čp. [č.p.], 1906, 1907, Praha 10, se sídlem [adresa] zastoupena JUDr. Milanem Milerem, advokátem se sídlem [adresa] Praha 1, o žalobách proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 2. 2026, č. j. MHMP 102149/2026, v řízení o kasačních stížnostech žalobců a) a b) a osoby zúčastněné na řízení II) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2026, č. j. 3 A 30/2026 - 191,

takto:

I. Kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení II) se nepřiznává odkladný účinek.
II. Osobě zúčastněné na řízení II) se ukládá povinnost zaplatit ve lhůtě 3 dnů od doručení tohoto usnesení soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Úřad městské části Praha 15, jako příslušný stavební úřad, schválil stavební záměr na stavbu s názvem „BD Žermanická“ na pozemcích parc. č. [parcela], vše v k. ú. [k.ú.]. Žalobci se proti tomuto rozhodnutí bránili odvoláním, které žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl. Následně podané žaloby městský soud rovněž zamítl.

II. Obsah návrhu na přiznání odkladného účinku a vyjádření účastníků

[2] Proti rozsudku městského soudu podala mimo jiné osoba zúčastněná na řízení II) (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost. Stěžovatelka současně navrhla, aby Nejvyšší správní soud přiznal její kasační stížnosti odkladný účinek.

[3] Stěžovatelka v návrhu uvedla, že bezprostřední realizací stavebního záměru spočívajícího v hloubení stavební jámy a zásahu do podloží by jí hrozila újma spočívající v ohrožení statiky a případném poškození jí spravované stavby. Tato újma by byla jen obtížně napravitelná, přičemž přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.

[4] Žalobci a) a b) se k návrhu na přiznání odkladného účinku shodně vyjádřili tak, že s ním souhlasí. Uvedli, že v případě pokračující realizace stavebního záměru by mohlo dojít ke vzniku faktických a obtížně napravitelných následků, jejichž odstranění by bylo v případě pozdějšího úspěchu kasační stížnosti podstatně ztíženo. Přiznání odkladného účinku proto považují za odpovídající okolnostem projednávané věci.

[5] Osoba zúčastněná na řízení I) ve svém vyjádření navrhla, aby kasační soud návrh na přiznání odkladného účinku zamítl. Odkázala přitom na judikaturu Nejvyššího správního soudu, v níž je zdůrazňována mimořádná povaha tohoto institutu a povinnost navrhovatele dostatečně prokázat hrozící újmu. Stěžovatelka obecně tvrzenou újmu nijak neprokázala. V řízení před městským soudem pak ani nebyla prokázána příčinná souvislost mezi prasklinami na stěžovatelčině stavbě a stavem podloží. Stěžovatelka svá tvrzení nikdy nepodložila žádným odborným posouzením.

[6] Dále uvedla, že není splněna podmínka, dle níž musí újma hrozící stěžovatelce představovat nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Odložením stavebního záměru vzniká osobě zúčastněné na řízení I) škoda, která jí nikdy nebude nahrazena. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti by se tato škoda ještě navýšila. V souvislosti s pozastavením projektu (způsobeného přiznáním odkladného účinku žalobě) jí vznikají další náklady, přičemž jen náklady na obsluhu dluhu činí 197 000 Kč měsíčně. Stejně tak se náklady zvyšují v důsledku setrvalého růstu cen stavebních prací, ty však bude moci vyčíslit až zpětně. Tvrzení stěžovatelky, že odkladným účinkem nebude zasaženo do práv třetích osob, proto není dostačující.

[7] Přiznání odkladného účinku je také v rozporu s veřejným zájmem. Stavební záměr je totiž dlouhodobě podporován Městskou částí Praha 10. Projekt je situován v lokalitě určené územním plánem pro bydlení a osoba zúčastněná na řízení I) se zavázala k úhradě finančního příspěvku na rozvoj tohoto území. Přiznání odkladného účinku by tak znamenalo další posunutí realizace již jednou odloženého projektu.

[8] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřil.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[9] Podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[10] Z těchto ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je podle § 73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[11] Odkladný účinek má charakter institutu mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé případy; je koncipován jako dočasná procesní ochrana stěžovatele před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého soudního, resp. správního rozhodnutí; přiznáním odkladného účinku se pozastavuje vykonatelnost rozhodnutí. Stěžovatel, který přiznání odkladného účinku navrhuje, má povinnost tvrzení a povinnost důkazní. Je na něm, aby konkretizoval a doložil, jakou konkrétní újmu by pro něj výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly. Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická či bagatelní (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, č. 3270/2015 Sb. NSS, bod 25).

[12] V posuzované věci dospěl kasační soud k závěru, že stěžovatelka dostatečně neprokázala tvrzenou újmu. Stěžovatelka v návrhu na přiznání odkladného účinku pouze uvedla, že provedením stavebního záměru bude ohrožena statika jí spravované budovy, která v důsledku toho může být poškozena, aniž by tato tvrzení jakkoli doložila. V samotné kasační stížnosti pak sice namítá, že projevy pohybu podloží na stavbě (vychylování výtahových šachet, deformace budovy) jsou objektivně zjištěné a podložené měřením, avšak žádné z těchto tvrzení kasačnímu soudu nijak nedoložila. Konkrétně nijak nedoložila existenci těchto deformací, příčinu jejich vzniku, ani vliv posuzované stavby na její budovu. Jak vyplývá z výše uvedené judikatury, bylo povinností stěžovatelky doložit konkrétní a reálně hrozící újmu. To však neučinila a ustrnula na zcela obecném popisu možné hrozby.

[13] Rovněž tvrzení stěžovatelky, že se přiznání odkladného účinku nedotkne nepřiměřeným způsobem práv třetích osob, není dostatečné k závěru, že by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatelku nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou totiž vždy individuální, závislé pouze na konkrétní situaci stěžovatele. Kasační soud se z tohoto důvodu nemohl spokojit s pouhým obecným konstatováním, že přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem práv třetích osob, zvláště v situaci, kdy osoba zúčastněná na řízení I) tvrdí a vyčísluje své náklady vynaložené na další odklad v provedení stavby.

[14] Nejvyšší správní soud po posouzení návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku dospěl k závěru, že stěžovatelka neprokázala, že by výkon, resp. jiné právní následky napadeného rozhodnutí, pro ni představoval bezprostředně hrozící újmu. Jelikož nebyla naplněna první z podmínek pro přiznání odkladného účinku, nezabýval se soud splněním další podmínky. Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud stěžovatelce nevyhověl a její kasační stížnosti odkladný účinek podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. nepřiznal.

[15] Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že na rozdíl od městského soudu, který žalobě odkladný účinek přiznal, neshledal důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V řízení před městským soudem o přiznání odkladného účinku žádal žalobce a), přičemž svůj návrh opíral o zcela odlišné důvody než ty, které v nynějším řízení uplatňuje stěžovatelka.

[16] Na závěr soud upozorňuje, že nepřiznáním odkladného účinku nijak nepředjímá rozhodnutí o kasační stížnosti.

[17] [OBRÁZEK]Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá poplatkové povinnosti podle položky č. 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Stěžovatelka nespadá mezi osoby osvobozené od povinnosti hradit soudní poplatek, a proto Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí. Soudní poplatek činí 1 000 Kč. Ten je možno uhradit v hotovosti na pokladně Nejvyššího správního soudu anebo bezhotovostně převodem na účet Nejvyššího správního soudu č. 3703–46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 1010410626. Pokud stěžovatelka včas nezaplatí soudní poplatek podle výroku II tohoto usnesení, bude tuto pohledávku vymáhat celní úřad (§ 8 odst. 1 věta druhá zákona o soudních poplatcích).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. září 2026

Ivo Pospíšil

předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací